Historie
Kartouzačky patří mezi nejstarší plemena koček v Evropě. První zmínky pocházejí až ze 16. století z Francie a Říma. Předpokládá se, že se jedná o potomky koček ze Sýrie, které se do evropských zemích dostaly během křížových výprav s řádem kartuziánů ve 13. století. A právě po kartuziánských mniších, kteří zástupkyně tohoto plemene chovali jako své kočičí společníky, byly pojmenovány. Vyčlenění druhu plemene kartouzská kočka má na svědomí přírodovědec Georg-Louis Leclerc de Buffon z 18. století. Cílený chov ale ve Francii začal především až koncem 20. století. Dnes se toto plemeno vyskytuje spíše vzácně.
Chování a temperament
V povaze má kartouzská kočka sice napsáno oddanost, přesto ji zdobí také přívlastky jako nezávislá a nevtíravá. Jedná se o tichého kočičího společníka, který téměř nemňouká. Když chce páníčkovi vyjádřit náklonnost, přede. Majitelé na ní oceňují především to, že je klidná a vyrovnaná. Chovat ji tak můžete s jinými kočkami a také pejsky. Skvěle si porozumí i s dětmi. Zástupkyně plemene sice milují lenošení, ale také si rády hrají. Některé se naučí dokonce i aportovat. Nejraději se však zabaví dlouhým pozorováním. Tato kočičí osobnost nemá problém zůstávat doma sama, a to ani na několik dní. Pokud tedy často cestujete a přesto hledáte kočičího parťáka, klidně „sáhněte“ po kartouzačce, která většinu dne prospí. Stačí, když ji někdo nakrmí a vyčistí kočičí záchod. Nicméně zvládá dobře i cestování, takže stačí vybrat správnou přepravku a můžete si ji brát na výlety s sebou.
Vzhled
Mňoukací štramanda jménem kartouzská kočka je šelma střední velikosti. Váha samic v dospělosti se pohybuje kolem čtyř kilogramů, kocouři váží zhruba o dva kilogramy více. Má krátký, ale zato velmi hustý kožíšek krásné šedomodré barvy. Právě díky tomuto elegantnímu zbarvení si ji můžete na první pohled snadno splést s britskou modrou kočkou. Pohlédnete-li na ni více, mnohé rozdíly najdete. Tělo kartouzačky je svalnaté a robustní, packy velké a nohy dlouhé. Dost výrazné jsou líce, má usměvavý výraz. Typické jsou pro ni i sytě zbarvené žluté až oranžové oči.
Péče a životní podmínky
Přestože má kartouzačka na pohled hezky huňatý kožíšek, péče o něj není nikterak náročná, dokonce ani příliš nelíná. Stačí tedy, když občas svého kočičího kamaráda pročešete kvalitním kartáčem. Třebaže se jedná o lenošku, dopřejte jí nějaké to škrabadlo a dostatek prostoru, aby měla alespoň trochu pohybu, který je pro všechny mazlíčky nezbytný.
Zdraví
Kartouzské kočky patří mezi zdravá plemena. Náchylnější jsou jen ke kazivosti a zánětu zoubků. Jinak se ale jedná o odolné kočičí šelmy bez žádných častých genetických vad. Dožívá se až třinácti let.
Krmení
Kartouzačky, které nebývají v jídle vybíravé, se nedoporučuje krmit tučnou stravou. Dbejte na kvalitní granulky bez obsahu obilovin, ale zato s velkým množstvím masíčka. Ideální je granulované krmivo nakombinovat s kapsičkami či konzervami. Váš kočičí parťák tak do sebe dostane nejen množství potřebných živin, ale také tekutinu, což zabrání dehydrataci. Neustálý přístup k čerstvé vodě je pak samozřejmostí.
Platební metody
