Historie
Jak už víme, všeobecně králíci pochází ze Španělska. Jejich domestikace je zaznamenána již v 1. století před naším letopočtem. Již od pravěku byli velmi vyhledávanou lovnou zvěří, dali se snadno ulovit, nebyli nebezpeční a byla z nich i kůže. Staří Římané chovali králíky již v oborách, králičí maso bylo pro ně mimořádnou pochoutkou. Na Baleárech se jim ale chov vymkl z rukou a došlo k přemnožení. Králíků bylo tolik, že likvidaci dostala na starosti armáda. Ve středověku se králíci chovali již v hopodářstvích, kde většinou pobíhali na volno a živili se tím, co koním a kravám vypadlo ze žlabu. Jejich chovu nebyla věnována žádná zásadní péče. Časem se měnil i důvod chovu králíků. V Anglii okolo 17. století byl chov rozšířen s cílem získání kvalitní kožešiny, v 19. století se ale králíci chovali především kvůli masu. Zájmovému chovu králíků se začalo dařit až na sklonku 19. století, především v Anglii a Francii.
Tradice chovu králíků v České republice je více než dvousetletá. Během první a druhé světové války se do Čech dostalo mnoho králičích plemen a jejich chov se velice rozšířil. Samozřejmě pro dostupnost masa. Teprve až kolem roku 1966 se veřejnost začala zajímat o různá čistokrevná plemena, složením jejich krmiva a kvalitním chovem celkově. 60. a 70. léta byla v ČSSR zlatou érou chovu králíků. Začaly vznikat různé chovné farmy, spolky, výstavy a soutěže a naplno se rozjel chov králíků jako rodinných společníků, nikoli pouze jako hospodářského zvířete. A právě chovem a šlechtěním vznikla i skupina malých plemen králíků, kteří jsou především v posledních letech na vzestupu. Stále ale jde o nejméně početnou skupinu ze všech plemen králíků.
Chování a temperament
Králíci, především ti malí, se chovají velmi snadno. Od počátku jsou šlechtěni především jako mazlíčci a společníci, proto je jim vlastní velká dávka lidských dotyků, rádi se chovají, dokáží si s vámi i hrát. Jsou opravdu společenští. Mimo kotce nebo klece a krmiva nic víc nepotřebují, nejde tedy ani o výrazně finančně nákladného mazlíčka. Vždy ale doporučuji koupit alespoň dva jedince, nejsou to samotáři. Potřebují spolu komunikovat.
Vzhled
Malí králíčci se výrazně neliší od velkých ani středních. Zásadní rozdíl je pouze velikost, tvar těla, srst, tvar a postavení uší, to je stejné, jen je vše v menších rozměrech. Malí králíčci se chovají především jako výstavní jedinci anebo mazlíčci. Pokud se rozhodnete pro pořízení králíčků i jako mazlíčků, doporučuji vždy chovatele. Zaplatíte za mládě o něco víc, ale máte jistotu zdravého chovu, s dodrženými plemennými znaky, dostanete spoustu rad, doporučení a natrvalo radu po telefonu, když bude třeba. Chovatel svá zvířata zná.
Malý beran (MaB) - Malý beran je velmi populární plemeno. Je nenáročné, velice hezké, milé, vhodné i pro začátečníky. Hlavním poznávacím znakem jsou svěšená ouška, která dorůstají, při měření přes hlavu, až do délky 34 cm. Malý beran je robustní, s výraznou a širokou klabonosou hlavou. Má krátkou srst. Barevných rázů je uznaných mnoho, hmotnost v dospělosti se pohybuje nejčastěji okolo 3,2 kg. Plemeno bylo uznáno v roce 1968.
Činčila malá (Čm) - Činčila malá je velmi rozšířené a oblíbené plemeno. Dorůstá do hmotnosti cca 3 kg, má silné a zavalité tělo se silnou hlavou. Ouška jsou vždy vzpřímená a dorůstají do 10,5 cm. Znakem jsou hnědé oči a činčilové zbarvení srsti, svrchní část je šedo modrá, doplněná černým stínováním. Spodní část těla je bílá až lehce šedobílá. Plemeno je uznáno od roku 1921.
Dailenár (Dl) - Dailenár je velmi oblíbené plemeno, zaujme především roztomilým vzhledem a divoce ohnivým zbarvením. Tělo je válcovité a zavalité, se širokou a silnou hlavou, uši jsou vždy vzpřímené a dorůstají délky 10,5 cm. Hmotnost se pohybuje nejčastěji okolo 3 kg, maximum je 3,25 kg. Oči jsou vždy tmavě hnědé. Plemeno je vhodné i pro začátečníky. Uznání proběhlo v roce 1940.
Marburský (Ma) - Mírně zavalité tělo, silné končetiny, krátká a široká hlava, šedo modrá barva a vzpřímené uši. To je Marburský králík. Jde o velmi hezké plemeno s rovnoměrnou barvou, ale i přes nenáročný chov se nikdy příliš nerozšířil. Především v ČR se s ním setkáme spíše vzácně. Dorůstá v dospělosti přibližně 3 kg a je uznáno od roku 1924.
Český červený (Čč) - Běžně chované, nenáročné plemeno v krásně červeném zbarvení. Má zavalité a válcovité tělo, silnou a širokou hlavu, vzpřímené uši o délce až 10 cm. V dospělosti dosahuje tělesné hmotnosti 2,5 - 3,25 kg. Většinou má ale do 3 kg. Plemenným znakem je krásné rovnoměrné zbarvení srsti v červené barvě, na spodní části těla může být matnější, ale neméně intenzivní. Plemeno je uznáváno od roku 1959.
Rhönský (Rh) - Svým vzhledem zcela jedinečné plemeno - srst bílé barvy je nepravidelně prokreslená tmavou barvou. Může jít o pruhy i různé flíčky. Laicky můžeme říci, že je batikovaný. Jeho zavalité a široké tělo nesou silné, krátké končetiny. Hlava je spíše kulatá a s výraznými skráněmi. Uši jsou vzpřímené, posazené blízko k sobě, dorůstající do délky až 10,5 cm.
Kuní (Ku) - Králík kuní je typický svým kuním zbarvením. Reálně vypadá tak, že okrajové části těla jsou tmavé, postupně směrem ke středu těla světlá. Tělo má válcovité, mírně zavalité, širokou hlavu a vzpřímené uši. Ty dorůstají do cca 11 cm. Hmotnostně dorůstá do cca 3 kg.
Siamský (Si) - Siamský králíček je spíše raritou. Chov tohoto plemene není zcela jednoduchý, a tak není ani mezi chovateli příliš rozšířený. Vzhledově srst vypadá stejně jako u siamské kočky. Zbarvení může být do žluta nebo do modra. Tělo je zavalité, válcovité jen mírně, hlava široká a uši jsou vzpřímené, v délce do 11 cm. Dorůstají do hmotnosti přibližně 3 kg. Bohužel toto plemeno nebylo nikdy nijak výrazně rozšířeno a tato situace trvá dodnes.
Rys (Rys) - Raritní plemeno králíčka rysa bylo uznáno už v roce 1922. Značí se srstí v barvě rysa a šedomodrým okem se světélkujícím odleskem. Tělo je typicky zavalité a válcovité, hlava široká a plná a uši vzpřímené. Jejich délka se pohybuje v rozmezí 9 až 11 cm. Hlavní barva je stříbřitě modrá, do ní se prolíná červenohnědá barva a podsada je čistě bílá. Dospělí jedinec váží cca 3 kg.
Perlový (Pe) - Perlový králíček je na chov nenáročný, ale jde o vzácné plemeno, jen tak se s ním nepotkáte. Zkrátka ještě není tolik populární. Má krásně šedavé zbarvení, odborně divoké modré, v dospělosti váží okolo 3 kg. Uši má vzpřímené, o délce do 11 cm. Pesíkování srsti je modré a bílé, vytváří tak efekt zvaný „pepř a sůl“. Perlový králík je čistě výstavním plemenem.
Stříbřitý malý (S) - Stříbřitý malý králík má stříbřitou barvu ve žlutém a černém rázu nebo stříbřitost v havanovité barvě. Jde o velmi oblíbené a početně chované plemeno, které zvládne i začínající chovatel. Tělo má zavalité, válcovité, hlava je široká a silná, nese vzpřímené uši o délce 8,5 až 10,5 cm. Plemenným znakem je stříbřitost srsti, kterou tvoří pesíkování srsti v barevném a stříbřitě bílém tónu. Dospělí králíček dosahuje zpravidla hmotnosti 3 kg.
Holandský (Ho) - Holandský králík je velmi často se vyskytující plemeno. Určitě jste se s ním již někdy setkali. Jednoduše řečeno, má jedinečné zbarvení, kdy uši, boční části hlavy, pánev a zadní končetiny jsou zbarvené a ostatní části jsou bílé. Z boku to vypadá, jako by hlava a zadek byl tmavý a střed těla bílý. Barevných rázů je ale více. Králíček má zavalité a válcovité tělo, výraznou kulatou hlavu, krátkou srst a vzpřímené uši o délce až 11 cm. Dospělí králíček váží 2,5 až 3,25 kg.
Anglický strakáč (AS) - Plemeno, které je podobné jiným strakáčům, ale je ojedinělé a náročné na chov, nehodí se pro začátečníky. Anglický strakáč má kresbu typického strakáče, je krátkosrstý a uznáno je hned několik barevných rázů. Dospělý jedinec váží většinou 3 kg, má širokou hlavu a zavalité válcovité tělo. Uši jsou vždy ve vzpřímené poloze a dorůstají do délky 9 až 11 cm. Podkladová barva je pouze bílá, kresba hlavy a kresba těla je v barevném rázu. U tohoto plemene se vyskytuje také ojedinělá řetízková kresba na boku těla.
Tříslový (T) - Plemennou odlišností jsou tříslové znaky. Krycí barva je černá, sytě modrá, sytě tmavě hnědá nebo světle pastelově modrá s lehkým nahnědlým nádechem. Na této barvě jsou pak červeno oranžové znaky, kolem očí, nozder, mezisančí, uší a dalších míst. Jde o nezaměnitelné zbarvení srsti. V dospělosti váží okolo 3 kg. Tělo je zavalité, válcovité, se silnou a širokou hlavou. Uši jsou vzpřímené, dorůstají do délky až 11 cm. Barva očí odpovídá barevnému rázu srsti.
Český černopesíkatý (Ččp) - Plemenným znakem je bílá srst s pesíky v černé barvě, které převyšují délku bílé srsti. Tvoří tak lehce šedý závoj na jinak čistě bílé srsti. Tělo tohoto králíka je typicky zavalité a válcovité, s širokou a silnou hlavou. Délka vzpřímených uší je do 11 cm. Český černopesíkatý králík vznikl v České republice díky panu Provazníkovi z Holic u Pardubic. Uznání se plemeno dočkalo v roce 1975. Jde o plemeno s nenáročným chovem, ale bohužel s užším okruhem chovatelů.
Holíčský modrý (Hm) - Další plemeno, které vzniklo u nás, konkrétně na Hodonínsku. Uznáno bylo v roce 1975. Tělo je opět zavalité, válcovité, s dobře osvalenou pánevní partií, hlava je kratší a kulatá. I toto plemeno má uši vzpřímené, dorůstající do délky 10 cm. Barva srsti je světle modrá, oči jsou pak šedo modré. V dospělosti váží okolo 3 kg. Bohužel jde o vzácně se vyskytující plemeno, ačkoli v západních zemích zažívá v posledních pár letech značný boom, u nás o něj větší zájem nikdy nebyl. A je to škoda.
Ruský - Ruský králík také patří k těm, které poznáte snadno. Má tzv. ruské zbarvení, které se odlišuje tím, že králík má zbarvené uši, nos, spodní části končetin a ocásek. Zbytek těla je bílý. Zbarvení je černé, modré nebo havanovité. Ačkoli není přesně znám vznik tohoto plemene, patří k vůbec prvním formám králíka domácího. Ruský králík patří ke spíše menším zástupcům, dorůstá hmotnosti 2,5 až 3 kg, ale většinou je to spíše méně než 3 kg. Má válcovité a mírně zavalité tělo, širší hlavu a uši jsou vzpřímené a více pevné, dorůstající do délky 10 cm. Oči tohoto králíka jsou zpravidla červené.
Péče a životní podmínky
Malí králíci se v naší zemi chovají spíše jako mazlíčci. Proto se často setkáváme s jejich chovem doma, nikoli venku. Pokud tedy i vy chcete králíčka do bytu či domu, volte velkou klec. Opravdu velkou, i pokud jde právě o malé plemeno. Jak jsem už uvedla, dobré je chovat králíčky alespoň v páru. Počítejte minimálně 2,5x délku králíka jako výchozí délku klece. Pokud ale bude větší, tím lépe. Králíček potřebuje ale dostatek místa pro volný pohyb, takže musíte mít kam ho vypustit. Ideální je ohrádka nebo kotec, postačí ale i výběh po bytě, pokud máte vše dobře zabezpečené. Především elektrické zásuvky, malé otvory, chemické přípravky a podobně. Nejlepším řešením ale zůstává venkovní kotec se zateplením a k tomu prostorný výběh zabezpečený před vniknutím jiných zvířat a ptáků a alespoň částečně zakrytým proti sluníčku. Nezapomínejte na vyžití, králíčci chtějí nějakou zábavu - okusování, řechtací míčky, domeček s průlezkou, mostík atd. Kotec s výběhem ale doporučuji pevně spojit se zemí, aby nedošlo k poranění nadzvednutím anebo k podhrabání se.
Obecně chov a péče není náročná. Základem je kvalitní krmivo, dostatek prostoru, veterinární péče a občasná kosmetická péče v podobě česání srsti, kontroly zubů a drápků. Myslete ale na to, že králíci si potrpí na čistotu. Nesnáší mokrou podestýlku, špinavou vodu a nevyčištěnou toaletu.
Zdraví
Králíci všeobecně platí za zdravá a odolná zvířata. Při naočkování, správném krmení a dostatku pohybu nebudou zpravidla ničím trpět. Nemají ani žádné zvláštní sklony k určitým onemocněním. Nejznámějším strašákem je králičí mor a myxomatóza. Na obě tyto choroby se ale králíci očkují v mláděcím věku a nakazit se tak nemohou. Zřídka vyskytující se nemoci jsou ušní svrab, infekční rýma a potíže spojené s trávením. Mimo trávicích potíží se jedná o choroby, které si králíci předávají. Pokud máte uzavřený chov, nemusíte se obávat. U plemen, která jsou více žravá a méně aktivní, hrozí zatloustnutí. To samozřejmě neprospívá nikomu a ničemu, trpí orgány i pohybový aparát.
Krmení
Pokud jsou králíčci v chovu čistě jako mazlíčci, postačí, když jim koupíte krmnou směs pro ně určenou a doplníte ji čerstvou dávkou salátu, bylinek, trávy a zeleniny. Seno a čistá voda musí být k dispozici neustále, králík se krmí v průběhu celého dne. Pokud ale budete mít vyšší ambice například na výstavách, v chovu a podobně, doporučuji se při sestavě krmiva spojit s chovatelem, od kterého zvíře budete mít, anebo jiného, který se s daným plemenem věnuje výstavám. Krmivo může mít zásadní vliv na barvu srsti, osvalení, některá plemena jsou náročnější na jadrná krmiva, jiná nikoli. Zkrátka, nechte si poradit, pokud zkušenost nemáte.
Platební metody
