Historie
Morče domácí jako takové pochází z Jižní Ameriky a bylo vyšlechtěno z morčete divokého. Již dávno předtím, než se na kontinentu ukázali Španělé, chovali morčata původní obyvatelé, zejména v oblastech dnešního Peru a Chile. Morčata se prapůvodně chovala hlavně na jídlo, jako obětní zvířata, ale také jako mazlíčci zejména pro děti. Do Evropy se tihle malí chlupáči dostali kolem 16. století a pevné místo mezi domácími mazlíčky si začali budovat v 18. století. Perličkou je, že v jedné z původních řečí se morčatům říkalo „cui cui“, a to pravděpodobně podle typického zvuku, který vydávají. V Evropě se jejich jméno vyvinulo z německého Meerschwein(chen), tedy mořské nebo zámořské prasátko. A to podle místa původu a kvikotu, který vydávají.
Chování a temperament
Morčátka jsou obecně velmi společenští a komunikativní tvorové, kteří jsou zvyklí žít ve skupinkách. Vždy je proto nutné chovat alespoň dvě morčata stejného pohlaví, v případě rozdílných pohlaví je mít oddělená příčkou nebo jedno vykastrovat (velmi rychle se množí). Samotná trpí a mohou se zbytečně dožít méně, případně onemocnět. Zvukově se projevují kvikotem nebo „bubláním“, při stresu nebo nepohodlí cvakáním nebo skřípáním zuby. I na zvukových projevech lze tedy poznat, jestli máte doma šťastné morčátko nebo nespokojenou chlupatou kuličku – v tom případě prakticky žádný kvikot neuslyšíte, radostné bublání už vůbec ne. Obzvlášť u mladších morčat můžeme pozorovat i poskakování, když jsou v dobrém rozmaru. Tito drobní hlodavci nejsou agresivní, kousnout člověka mohou jen ve vzácných případech jako například při nešetrné manipulaci, záměně za potravu nebo po předchozí špatné zkušenosti (například pokud morče stříhnete při zkracování drápků, pamatuje si to a může se chtít do budoucna bránit).
Morčata jsou obecně aktivní spíše přes den, kdy nejraději jedí nebo interagují s dalšími morčaty. V mladším věku ráda běhají a zkoumají své okolí, a to včetně vyvýšených ploch. Starší jedinci už se drží spíše u země a nejsou tolik aktivní, zvědavost jim ale zůstává.
Vzhled
Všechna morčata mají stavbu těla podobnou, tedy širokou, oblou hlavu, krátký krk, širokou hruď a ramena a široký hřbet. Zadek je zaoblený, bez ocasu, přední i zadní nožky jsou krátké a rovné. Na předních packách najdeme čtyři prsty, na zadních tři. Zubů je daleko více, než se může na první pohled zdát - čtyři řezáky, čtyři třenové zuby a dvanáct stoliček – a neustále dorůstají. Tito menší hlodavci dorůstají cca 20 až 36 cm a mohou vážit v rozmezí 800 až 1 800 g, dle velikosti v dospělosti.
Krátkosrsté morče je charakteristické svou krátkou srstí, která může být hladká, jemně kudrnatá nebo obsahovat vírky. Zbarvení má širokou škálu, najdeme tedy morčata jednobarevná i vícebarevná.
Dle typu srsti a zbarvení pak můžeme tyto drobné hlodavce dělit do dalších typů:
Hladkosrsté – Srst je krátká, hustá a přiléhá k tělu po celém povrchu.
Anglický a americký crested – Srst je po těle krátká a přiléhavá, na hlavě mají tato plemena rozetu (vírek, korunku), která je u anglického cresteda stejně barevná jako zbytek těla, u amerického má barvu odlišnou. Nejčastěji bývá morčátko typu americký crested tmavě zbarvené po těle s bílou korunkou.
Rozeta – Tento typ má po celém těle rozety, tedy vírky. Celkem má rozeta vždy 8 vírků pravidelně rozložených po těle.
Teddy / Rex – Typ teddy má srst souměrně krátkou, hrubou a krepovitou a můžeme se setkat s typem Americký a Švýcarský teddy. Americký teddy je vzhledově totožný s rexem, rozdíl je pouze genetický.
Satén – Jejich srst propouští více světla, a tak se zdají být barevně výraznější a lesklejší.
Péče a životní podmínky
Dvě morčata potřebují prostor alespoň 120x60 cm. Čím více, tím lépe. Chovat je můžeme v klecích, dostatečně vysokých ohrádkách i morčatárnách, zpravidla dřevěných. Nikdy v uzavřených boxech! Morčátka jsou náchylná na přehřátí a průvan, ubikace by tedy měla být umístěna tak, aby na ně nešlo přímé slunce ani příišný průvan. Ideální teplota v místnosti je okolo 22 stupňů. Nekrytou ohrádku můžete zvolit v případě, že nemáte doma jiné zvíře, které by mohlo morče vnímat jako kořist. Obecně jsou tito hlodavci původně kořistí predátorů, proto se mohou lekat hlasitých zvuků nebo prudkých pohybů a nemají příliš rádi zvedání ze země. Jde ale jen o akt samotného zvednutí, manipulace s nimi pak není nijak náročná. Co se týče hlasitých zvuků, jsou schopná po čase rozpoznat, který zvuk z okolí pro ně nepředstavuje nebezpečí a který ano, nemusíte mít tedy strach je mít v místnosti s televizí nebo rádiem, jen si musí zvyknout.
Ke spokojenému životu potřebuje morče zejména dostatek kvalitní potravy ve formě sena, které by mělo mít k dispozici nepřetržitě, čerstvou vodu, možnost úkrytu a dostatečně měkkou a neprašnou podestýlku. Nejčastěji slouží jako podestýlka větší hobliny, případně můžete přistoupit k látkovým koberečkům či podložkám. Důležité je, aby morčátko nemělo otlačené tlapky, jinak je volba podestýlky víceméně subjektivní podle toho, jak často a jakým způsobem chcete chlupáče čistit. Podestýlka by se měla měnit tak často, jak je to nutné, tedy minimálně jednou za několik dní. Morče by nemělo žít ve vlhkém a znečistěném prostředí.
O srst krátkosrstých morčat není potřeba se nijak starat, postarají se sama, není tedy nutné je jakkoliv koupat nebo čistit. Drápky je nutné pravidelně zastřihávat, a to buď doma speciálními nůžtičkami nebo můžete navštívit veterináře.
Zdraví
Jak už jsme zmínili, tak morčátka nesnášejí dobře průvan. A jako každého malého hlodavce i morčata mohou postihnout různé nemoci. Je nutné hlavně sledovat, zda morče pravidelně žere seno, kterým si obrušuje stoličky. Pokud ne, není možné stav stoliček zjistit doma a je nutná co nejrychlejší návštěva veteriny, aby mu byly stoličky zkontrolovány a zkráceny. Přerostlé stoličky totiž mohou vést i k poměrně rychlému úmrtí zvířátka, protože nemůže správně přijímat potravu. Jako první pomoc je dobré mít doma náhradní výživu, kterou seženete na každé veterině a kterou můžete morčátku, které nepřijímá potravu, mnohdy zachránit život, než dojde na potřebný zákrok. Zuby jsou zkrátka to nejdůležitější, co morče má a co musí fungovat. Druhým častým problémem může být kousek sena v oku, morčátka se mnohdy ráda v senu rochní a občas si kousek do oka zapíchnou. Morčátka jsou náchylná i k nadýmání, proto nepodávejte žádnou nadýmavou zeleninu (kupříkladu zelí či salát).
U saténových morčat byla zjištěna větší náchylnost k osteodystrofii, což znamená, že mohou hůře vstřebávat vápník a být náchylnější ke zdravotním problémům.
Krmení
Morče není příliš náročný strávník. Potřebuje zejména neustálý přísun sena, které je nenahraditelnou složkou potravy, protože neslouží jen k výživě, ale také k obrušování neustále dorůstajících zubů. Vhodné je také v menším množství podávat granule se zvýšeným obsahem vitamínu C, který si morčata neumí sama vyrobit. Vyhněte se stravě i pamlskům s obsahem obilovin, tvrdému pečivu, ořechům, sušenému mléku. Morčata také nepotřebují žádné minerální kameny či solné bloky, příliš zatěžuji morčecí organismus. Můžete podávat nenadýmavou zeleninu (vhodná je třeba paprika, mrkev a jiná kořenová zelenina) v přiměřeném množství, ovoce pouze sporadicky, protože obsahuje příliš mnoho cukrů. Exotické ovoce jako citrusy se nedoporučuje podávat vůbec, stejně jako jakoukoliv nadýmavou zeleninu jako například ledový salát či zelí. Jako pamlsky mohou sloužit také různé bylinky. Na okus slouží větvičky ovocných stromů a doplňky bydlení z přírodního dřeva.
Platební metody
