Historie
Saarloosův vlčák nese své jméno po holanském chovateli Leendertu Saarloosovi, který se pokoušel o vznik nového plemene, které by nebylo tolik degenerované a zachovalo si více ze své „přírodní“ povahy. Zároveň se ale mělo jednat o pracovní plemeno. Pan Saarloos křížil německého ovčáka Gerarda s evropskou vlčicí Fleur. Tato mláďata kryl s jejich otcem, čímž získal psy s čtvrtinovým podílem vlka. Těmto jedincům se přezdívalo „evropší vlčáci“. Bohužel se ve svých chovech potýkal s nákazou psinky, a protože nechtěl své psy nechat očkovat, přišel tak o mnoho jedinců. Díky vlčici Fleur II. opět přilil vlčí krev. Celkem se na vzniku tohoto plemeno podílelo 4-6 vlčic. Saarloos však nebyl spokojený s povahou psů. Noví jedinci byli po svých vlčích předcích plaší, velice pozorní a opatrní. Díky těmto vlastnostem nebyli psi nijak vhodní k pracovnímu zařazení. Roku 1942 požádal holanský Raan van Beheer (Holanský Kennel Club) o uznání vlčáků jako oficiální plemeno. Bohužel byly materiály vráceny s odůvodněním, že psi jsou velice nevyrovnaní jak v povaze, tak i exteriéru. Stejný výsledek měl i druhý pokus v roce 1963. V roce 1969 Leendert Saarloos zemřel. Chov evropských vlčáků tak velmi utrpěl a došlo k omezení jejich chovu. Díky zastáncům a milovníkům tohoto plemene a práci holandského klubu se však plemeni podařilo přežít a roku 1975 byli vlčáci poprvé zapsáni do holandské plemenné knihy. Téhož roku dostali vlčáci nový název, jenž v sobě odrážel vzpomínku na jejich zakladatele. V roce 1981 byl Saarloosův vlčák registrován FCI. První Saarloosův vlčák se do České republiky dostal v roce 2005. V dalším roce pak byli dovezeni další jedinci určení k chovu.
Chování a temperament
Saarloosův vlčák nikdy nezapře svoji vlčí stránku. Je velice společenský, rád žije ve smečce a výborně tedy vychází z jinými psy. Má svoji výraznou komunikaci a ve smečce zná své místo, není dominantní. K cizím lidem je odměřený a nedůvěřivý. Pokud si však člověk získá jeho důvěru, je velice milý, přátelský a přítulný. Celkově má jemnou a citlivou povahu. Nehodí se tedy pro nervózní a netrpělivé páníčky. Kontakt s rodinou je pro ně velice důležitý, neradi jsou sami a špatně snáší jakékoliv změny. Co se týče poslušnosti, tak vlčáci mají svoji hlavu. Sice jsou velice inteligentní, ale také jsou tvrdohlaví, neradi poslouchají, protože musí. Celý výcvik je nutné směřovat pomocí pozitivní motivace. Socializace v raném věku (3-16. týden života) je pro ně velice důležitá ve všech ohledech, hlavně v potlačení plachosti. Pokud se socializace zanedbá, nelze to pak dohnat. Nesnáší cestování autem a i to je velice potřeba a trpělivě učit – samozřejmě za využití pozitivní motivace a cestováním za příjemnými zážitky. Celkově moc neštěkají, ale štěkat umějí. Pokud se snaží vyzývat ke hře nebo se cítí ohroženi, tak tohoto typu komunikace využívají. Žijí-li ve smečce, rádi štěkají s ostatními psy.
Vzhled
Saarloosův vlčák je velký pes, který svým celkovým dojmem a zbarvením připomíná vlka. Pohlavní znaky psa a feny jsou velmi dobře rozlišitelné. Tělo je delší než kohoutková výška. Klínovitá hlava má vlčí vzhled a je ve správné poměru k trupu. Krk je dobře osvalený a plynule přechází do hřbetu. Hlavně v zimním období je krk zdoben límcem. Nohy jsou dlouhé, avšak vlčák nepůsobí nikterak dlouhonoze. Díky nim je jeho pohyb elegantní, vytrvalý a energetický. Silný a dobře osrstěný ocas dosahuje délkou k hleznům. Nesen je šavlovitě zahnutý nebo téměř rovný. V akci je nesen o něco výše. Stavba srsti se liší podle letního či zimního období. V létě je srst tvořena pesíky, zatímco v zimě převládá podsada. Břicho, vnitřní strana stehen a šourek jsou též pokryty srstí. U Saarloosova vlčáka rozeznáváme tři barevná provedení: vlkošedé, hnědé a světle krémové až bílé, to je dnes však vzácností. Barva nosu je u vlkošedých a bílých černá, u hnědých může být játrová. Vlkošedí a hnědí vlčáci pak mívají jasně zřetelnou masku. Důležitá je také výška – ta se pohybuje u psů mezi 65 až 75 cm, u fen je to 60-70 cm. Hmotnost v dospělosti je přibližně 36-41 kg.
Péče a životní podmínky
Jak již bylo psáno, Saarloosův vlčák nemá rád samotu a změny. Ideální je, pokud může být neustále se svou rodinou či smečkou. V případě samoty během pracovní vytíženosti páníčka se doporučuje umístění ve venkovním kotci. Mladí psi rádi okusují, co jim přijde pod tlapky, proto je nedoporučujeme nechávat doma o samotě. Celkově milují pohyb a dlouhé procházky, proto budou výbornými parťáky pro pobyt v přírodě. Pozor ale na jejich lovecký instinkt, který nezapřou. Cizí jim není ani tuláctví, proto je potřeba mít jej neustále pod kontrolou. Saarloosův vlčák mění srst podle ročního období. Je tedy potřeba počítat s tím, že hlavně v zimě, kdy má hustou podsadu, se nevyhneme pravidelné péči o srst. Vzhledem k jeho nedůvěřivosti je vhodné jej ve štěněčím věku v rámci socializace také navykat na návštěvy u veterináře a všechny potřeby s tím spojené, jako je kontrola uší, očí, zubů, stříhání drápků, apod.
Zdraví
Bohužel ani tomuto plemeni se nevyhýbají různá onemocnění, která jsou většinou dědičného charakteru. Proto jsou do chovu puštěni pouze testovaní a zdraví jedinci, ojediněle se mohou chovu účastnit přenašeči. A s jakými nemocemi se můžeme u vlčáků setkat? Za prvé, stejně jako u jiných velkých plemen, jsou to onemocnění kloubního aparátu – konkrétně DKK a DLK, kdy dochází k postižení kyčelního nebo loketního kloubu. Další onemocnění je často viditelné u německých ovčáků. Jedná se o degenerativní myelopatii, kdy je postižena mícha a dochází k ochrnutí zadních končetin. I u vlčáků se provádí vyšetření na PRA – progresivní retinální atrofii, což je onemocnění postihující zrak, jenž končí slepotou. Specifickým nemocněním je u Saarloosových vlčáků tzv. dwarfismus nebo-li zakrslost. Jedná se o genetickou mutaci, která postihuje podvěsek mozkový. Díky tomu je snížena nebo úplně zastavena produkce hormonů, především toho růstového. I když z počátku přibývají postižení jedinci na váze stejně jako jejich vrstevníci, během dalšího období již jejich růst zpomaluje a nikdy nedosáhnou plné dospělé velikosti.
Krmení
Vzhledem k tomu, že Saarloosův vlčák má přeci jen vlka v krvi, nejvhodnější stravou pro něj je BARF. Je však velice důležité, aby jednotlivé složky stravy byly dostatečně vyváženy. Kromě masa by měl pes dostávat i ovoce a zeleninu, občas přidat nějaké vejce či mléčný produkt. Důležitá je také vyváženost jednotlivých minerálních látek a vitaminů. Tomu mohou pomoci doplňky stravy, které jsou určeny právě pro jedince na tomto typu stravy. Další možností je využití kvalitních konzerv, které často obsahují dostatek vitaminů a minerálních látek. Musí se však jednat o konzervy, které jsou určeny jako kompletní krmná strava. Aby byl zajištěn i dostatek sacharidů, doporučujeme při dlouhodobém krmení konzervami podávat přílohu – tj. rýži nebo krmné těstoviny. Nejjednodušší variantou je zvolit kvalitní, nejlépe holistické granule. Takové granule obsahují hodně masa, ovoce, zeleninu i bylinky. Naopak v nich nejsou obiloviny. Do krmiva je možné přidat další doplňky stravy, u tohoto plemene především kloubní výživu či přípravek pro podporu zdravých zubů a dásní. Zdravé zuby a dásně můžeme také podpořit syrovou kostí. A co si budeme povídat, Saarloosův vlčák to jistě ocení více.
Platební metody
