Historie
Za zrodem plemene stojí kapitán John Tucker Edwards, který jej koncem 19. století vyšlechtil ve Walesu na svém panství Sealyham. Kapitán Edwards byl vášnivým lovcem a pro své potřeby si chtěl vyšlechtit krutého a neústupného norníka, kterého by využíval především k lovu jezevců, lišek a vyder. Ve svém chovu prováděl nekompromisní selekci a dále používal jen ty nejdrsnější jedince. Ostatní psi v chovu, kteří nesplňovali jeho požadavky byli bez milosti utraceni. Předky Selyahamského teriéra neznáme, protože kapitán Edwards si o chovu nevedl žádné záznamy. Jeho hlavním kritériem byl pracovní výkon psa a vzhledovou stránku příliš neřešil. Upřednostňoval však bílé a světlé psy, kteří byli díky své světlé srsti od zvěře snadno rozpoznatelní. První klub plemene byl založen v roce 1908 a o dva roky později byl sepsán plemenný standard. Po oficiálním uznání plemene anglickým Kennel klubem se prudce zvýšil zájem o Sealyhamského teriéra a jeho chov se stal doslova módní záležitostí. Po první světové válce došlo, k nelibosti myslivecky smýšlejících chovatelů, k postupnému zespolečenštění Sealyhamského teriéra. Změnil se jeho vzhled, výška a váha a pes ztratil svou pověstnou ostrost. Dnes se pro loveckou praxi využívá minimálně a je chován jako společenský a výstavní pes.Chování a temperament
I když záměrem Johna Edwardse bylo vyšlechtit co nejostřejšího psa, je dnešní Sealyham teriér proti jiným teriérům je mnohem klidnější a méně aktivní. To je také důvod, proč se prosadil jako společník a rodinný pes. Svého pána bez výhrad respektuje, takže chov Sealyhamského teriéra zvládne i méně zkušený chovatel. Přestože je dnes více společenským psem, než loveckým teriérem, na svou loveckou minulost zcela nezapomněl a lovecký pud mu není zcela cizí. To může komplikovat soužití s jinými zvířaty a pokud majitel chová současně také křečky, morčata nebo králíky, bude mít velký problém hlodavce před svým psem uchránit. Sealyham teriér je dobrým hlídačem, protože vůči cizím lidem bývá přirozeně ostražitý a na vše neobvyklé okamžitě upozorní hlasitým štěkotem.Vzhled
Sealyham teriér je malý pes obdélníkového rámce. Hlava má mírně klenutou lebku, čelisti jsou silné s pravidelným nůžkovým skusem. Středně velké oči kulatého tvaru jsou tmavé. Uši jsou nasazeny vysoko a široko po stranách hlavy a bývají neseny svěšené podél lící. Svalnatý krk přechází v dlouhé a pružné tělo. Hrudník je široký a hluboký s dobře klenutými žebry. Silné nohy jsou krátké a rovné. Ocas je nasazen v úrovni hřbetní linie a bývá nesen vztyčený. Sealyham teriér má dlouhou, tvrdou a drátovitou krycí srst, která je doplněna kratší podsadou a poskytuje tak psovi skvělou ochranu před nepřízni počasí. Povoleny jsou všechny odstíny bílé, které mohou být na hlavě a uších doplněny citronovými, hnědými nebo modrými znaky. Kohoutková výška dospělého jedince by neměla přesahovat 31 cm a ideální hmotnost Sealyham teriéra je 8-9 kg.Péče a životní podmínky
Přestože je Sealyham teriér původně lovecký pes, dnes je obvykle chován jako rodinný pes a mazlíček a z těsných nor se přemístil do těsných bytů. Životu v bytě se až překvapivě dobře přizpůsobuje a proto je možné jej chovat i ve městech. Z hlediska péče se jedná o velmi přizpůsobivého psa, který nemá žádné zvláštní požadavky. Ke své rodině je tento pes loajální, ale někdy se u něj může projevit tvrdohlavost nebo dominantní chování. Samozřejmostí by měl být alespoň základní výcvik poslušnosti. Nejlepších výsledků lze dosáhnout trpělivým a klidným přístupem s dostatkem chvály a potravinových odměn. Pamlsky patří k osvědčeným přesvědčovacím metodám nejen u tohoto plemene.Tvrdá, voděodolná srst nevyžaduje příliš mnoho péče. Postačí pravidelné pročesání a několikrát ročně je potřeba srst otrimovat, aby se odstranily mrtvé chlupy a podpořil se růst nové srsti. Déle by se nemělo zapomínat na pravidelnou ústní hygienu a kontrolu očí a uší, aby se včas odhalily případné záněty a infekce. Pokud psovi přerostou drápky, provádí se podle potřeby jejich zkrácení.