Historie
Odnedávna byla na Slovensku šlechtěna a využívána plemena honičů, kteří si uměli poradit v horském terénu a byli schopni v tamním terénu lovit zvěř. Ve 30. letech 20. století byla vybrána skupinka těchto psů, jejichž šlechtění přineslo po dlouhé době ovoce ve formě slovenského kopova. Začátkem 21. století započal Ing. Jaroslav Jevčák křížení slovenského kopova s hladkosrstým jezevčíkem a bavorským barvářem. Cílem bylo získat honiče menšího vzrůstu, který by lépe pomohl v oboru dnešní myslivosti. Plemeno je velice mladé, proto ještě není vhodné soudit, zda se osvědčí a zda jsou jeho schopnosti takové, jak bylo původně zamýšleno. Plemenný standard byl schválen v roce 2016, na uznání FCI plemeno ještě čeká.
Chování a temperament
Tatranský honič je velmi inteligentní a temperamentní plemeno s vyrovnanou povahou. Výcvik je nutné provádět důsledně, ale s velkou dávkou citlivosti. I když je dobře ovladatelný, nedoporučuje se pro úplné začátečníky v kynologickém oboru. S člověkem dobře spolupracuje a k jeho správné motivaci stačí opravdu málo. Podle dostupných informací se hodí kromě myslivosti také pro různé psí sporty, jako jsou frisbee, agility nebo obedience. Jedním z cílů jeho povahy bylo, aby z něj byl i skvělý rodinný společník. K lidem je přátelský, bez jakýchkoliv známek agrese nebo bázlivosti. S jinými psy vychází bez potíží. Soužití s jinými zvířaty může být oříšek, a to kvůli jeho loveckému instinktu. Při práci je vytrvalý, má dobrou paměť a skvěle se orientuje v terénu. Na stopě pracuje hlasitě, je přiměřeně ostražitý a nebojí se jít do kontaktu se zvěří. Daří se mu především při naháňce a dosledu zvěře, pro vodní práci není zrovna nejvhodnějším adeptem.
Vzhled
Jedná se o nižší plemeno obdélníkového rámce. Stavba těla je lehčí a harmonická. Výška v kohoutku by neměla přesáhnout 42 cm. Hlavu má mírně delší než širší, se zřetelně vyjádřeným stopem. Týlní hrbol je mírně zvýrazněný a nadočnicové oblouky jsou výrazné. Tlama je přibližně stejně dlouhá jako lebka. Symetricky se zužuje k nosu a hřbet nosu je rovný případně mírně klenutý. Nos je velký, tmavé barvy, pysky dobře kryjí dolní čelist a mají zřetelné koutky. Velké oči mandlovitého tvaru mívají tmavě hnědou nebo hnědou barvu. Oční víčka jsou tmavě pigmentovaná a dobře přiléhají k oční bulvě. Uši svou délkou sahají ke špičce nosu a volně visí v těsné blízkosti líc. Středně dlouhý krk je dobře osvalený bez kožních záhybů. Kůže je elastická a celkově bez záhybů. Pokožka je dobře pigmentovaná. Srst je hrubší a tvrdá, dobře přiléhá. Na hlavě a nohách je kratší a jemnější. Plemeno se objevuje ve dvou zbarveních – černá s pálením nebo hnědá.
Péče a životní podmínky
Tatranský honič bude spokojený na zahradě s přístupem do domečku. Žít může i v bytě, ale potřebuje dostatek dlouhých procházek a příležitostí k vybití energie. Na vycházkách jej nedoporučujeme pouštět z vodítka, díky jeho loveckému instinktu by se mohl nechat zlákat samostatnou výpravou. Z krátké srsti je potřeba pravidelně odstraňovat uvolněné chlupy. Pokud se bude pohybovat na tvrdém terénu, mohou se drápky samy obrušovat a postačí zastřižení pátého drápku. Pokud bude pejsek spíše na zahradě a v lese, je potřeba délku drápků pravidelně kontrolovat a zkracovat. Přerůstání drápků může být velmi nepříjemné. Důležité je také pravidelné ošetření proti vnějším a vnitřním parazitům. Pokud je pejsek lovecky využíván, odčervujte pravidelně každé tři měsíce, případně nechte vyšetřit trus na přítomnost parazita. Z ošetření proti vnějším parazitům doporučujeme pipety, sprej nebo tablety. Za obojek by se pejsek mohl někde zachytit a ztratit jej. Samozřejmostí by u pracovního pejska měla být přítomnost řádně vybavené lékárničky a základní znalosti psovoda na její využití k poskytnutí první pomoci a ošetření ran.
Zdraví
Vzhledem k tomu, že se jedná o velmi mladé plemeno, není ještě zcela patrné, zda má nějaké genetické predispozice k různým onemocněním. Tatranský honič má povislé uši, které mohou být náchylnější k bakteriální či kvasinkové infekci, proto doporučujeme jejich pravidelnou kontrolu. K vyčištění lze použít běžně dostupné čističe uší, v případě zarudnutí nebo drbání určitě neodkládejte návštěvu veterinární ordinace.
Krmení
Tatranský honič nemá žádné speciální nároky na výživu. Určitě by se ale mělo jednat o kvalitní krmení, nikoliv o zbytky z naší kuchyně. Pokud chcete vašemu honiči dopřát domácí stravu, je potřeba si nejprve nastudovat, jak má správná krmná dávka vypadat a co má obsahovat. Důležité je volit kvalitní suroviny a sestavit je v dávce tak, aby pokryly denní potřebu bílkovin, sacharidů a tuků. Svou roli hraje také vyvážený obsah minerálních látek a vitaminů. S přípravou domácí krmené dávky dnes mohou pomoci různé přílohy nebo doplňky stravy. Myslete na to, že budete potřebovat také dostatek času k přípravě porcí a místa k jejich uchování.
Pokud se rozhodnete pro granule, opět je důležité volit kvalitní značku. Tu poznáte podle obsahu, kde bude na prvním místě maso. Granule dále budou obsahovat různé druhy ovoce a zeleniny nebo bylinky. V žádném případě by granule neměly obsahovat sůl, barviva nebo nějaká dochucovadla. Volit také můžete granule bez obsahu obilovin nebo s jejich minimálním množstvím.
Pokud je dospělý pejsek pracovně vytížen, je možné podávat krmivo pro psy v zátěži nebo pracovní plemena. V zimě pak určitě změňte krmivo na recepturu pro dospělé, aby nepřijímal více energie, než v zimě vydá. To by mohlo vést k přibývání na váze.
Odkaz na oficiální stránky klubu plemene v ČR
Platební metody
