Historie
S thajským ridgebackem se oficiálně seznamujeme roku 1975. V tomto roce vznikla v Thajsku národní kynologická organizace, díky níž se plemeno dostalo do světového povědomí. Plemeno je poměrně vzácné a na Západě málo viditelné. Předtím bylo plemeno po staletí využíváno jako hlídací a doprovodný pes. Existují i tvrzení, že byl tento pes zachycen na prastarých kambodžských a thajských skalních malbách. Vzhledem k tomu, že vesničané, u kterých se plemeno nejčastěji vyskytovalo, nechodili moc do měst, vyhnul se thajský ridgeback křížení s dalšími plemeny. Jedná se tak o jedno z nejčistokrevnějších plemen světa. Kromě hlídání a doprovodu bylo plemeno využíváno také jako lovecký pes, především k lovu králíků a vysoké zvěře. Ve smečkách byli schopni skolit i černou zvěř. K lovu je nikdo necvičil, vedl je k tomu instinkt a mladí psi se učili od starších.
Chování a temperament
Thajský ridgeback je velice hrdý, silný, rázný, ale inteligentní a milý pes. Bezmezně miluje svoji rodinu, chce jí být neustále na blízku. Je spokojený všude, kde má kontakt s člověkem a dokáže se plně přizpůsobit jeho stylu života. Není vhodné, aby byl moc často sám, je pak smutný a nešťastný. K cizím lidem je nedůvěřivý. Jedná se o velice inteligentní plemeno, které se chce prosadit do hlavní role smečky (rodiny). Je tedy důležité, aby od štěněčího věku procházel důslednou výchovou a seznamoval se nejen se svou rolí, ale také se všemi podněty, se kterými se může za život potkat. Co se naučí, jen tak nezapomene, ale není to pes, který bude bezhlavě plnit zadané povely. Stejně tak nikdy nezapomene negativní zkušenosti, proto je nutné k němu přistupovat citlivě. Co se týče jeho přístupu k dětem či jiným zvířatům, je opět důležitá včasná socializace. Pokud jej děti nezlobí, dobře s nimi vychází. Stejně tak, pokud je od malička ve smečce či žije s kočkou, je schopen se to naučit. Má mnoho vlastních komunikačních gest a široký hlasový repertoár, který je nutné pochopit. Ne vždy totiž vrčení znamená agresi a výhrůžku, někdy se tak projevuje během hry. Pro život v našich podmínkách je nejlepší si pořídit pejska z přilehlých zemí, tím zajistíme, že si pejsek na životní podmínky dobře zvykne. Dovezení psi z Východu si na změnu prostředí a životního stylu hůře zvykají.
Vzhled
Thajský ridgeback je střední velký pes s krátkou srstí. Kohoutková výška je kratší než délka těla, a to v poměru 10:11. Hloubka hrudníku zaujímá poměr 1:2 s výškou v kohoutku. Lebka je mezi ušima plochá, ale mírně klenutá, na čele se při afektu objevují vrásky. Středně velké oči mají mandlovitý tvar. Jejich barva bývá tmavě hnědá, u modrých jedinců může být jantarová. Uši jsou trojúhelníkovitého tvaru a mírně nakloněné dopředu. Nosní houba je černá, u modrých psů i modrá. Krk je střední délky, dobře osvalený jako zbytek těla. Ocas je u kořene silný, zužující se ke špičce. Nošen je vertikálně a mírně prohnutě. Kůže je měkká a jemná, dobře přiléhá k tělu. Srst je krátká a hladká. Na hřbetě roste část srsti opačným směrem než na zbytku těla a vytváří tak kříž, tzv. ridge. Existují jeho různé tvary a délky, ale vždy musí být symetricky rozložený po obou stranách páteře. Srst je jednobarevně zbarvená, a to buď dočervena, černě modré nebo světle béžové.
Psi měří 56-61 cm, feny 51- 56 cm. Hmotnost v dospělosti je 16-34 kg.
Péče a životní podmínky
Jedná se o velice aktivní a sportovně založené plemeno, rád běhá a šplhá, dokáže zdolat i téměř dvoumetrové překážky. Bude skvělým přítelem pro jízdu na kole, běh či dlouhé procházky. Vždy je ale třeba myslet na jeho lovecké instinkty a ty buď ve štěněčím věku potlačit, nebo mít pejska neustále pod kontrolou vodítka. Thajský ridgeback není vhodný k chovu v kotci. Jednak špatně snáší samotu a také tomu nemá uzpůsobenou srst. Srst je téměř bezúdržbová, stačí občas vyčesat gumovou rukavicí. Pokud se pejsek ušpiní, postačí vlhký hadřík. Thajský ridgeback nemá rád vodu, ani v létě ho vodní radovánky nepřitahují. Ani ostatní péče není u thajských ridgebacků náročná. Vztyčené uši není potřeba pravidelně čistit, pokud by tam byl nějaký problém, všimneme si toho téměř okamžitě. U očí postačí odstraňování ospalků a zubní kámen se nijak moc netvoří. Ale i tak je vhodné, aby byl pejsek schopen spolupracovat při pravidelných prohlídkách u veterináře. Nutná je pravidelná kontrola drápků, většinu si jich sice obrousí během pohybu venku, některé však občasné zastřižení nemine.
Zdraví
Díky tomu, že thajský ridgeback neprošel křížením, jedná se o poměrně zdravé plemeno. Stejně jako u jiných velkých plemen může trpět na onemocnění pohybového aparátu, především pak DKK a DLK. Proto je vhodné pejsky před uchovněním na tato onemocnění vyšetřit. Doporučujeme preventivní, ale i léčebné podávání kloubní výživy. Specifickým onemocněním tohoto plemene je tzv. dermoid sinus, což je vchlípení kůže do tkání. Postižení lze chirurgicky odstranit, avšak tito pejsci nesmí být použiti v chovu.
Krmení
Thajský ridgeback vyžaduje kvalitní stravu. Na výběr máme ze dvou možností – komerčně vyráběnou granulovanou stravou nebo stravou domácí, tzv. BARFem. U granulí je třeba vybírat z kategorie pro velká plemena psů. Důležité je složení, kde by mělo převážet maso, doplněné bylinkami a zeleninou s ovocem. Kvalitní, bezobilné granule budou tím nejvhodnějším. U BARF je potřeba mít důsledně nastudované potřeby psů na jednotlivé složky krmiva. Je nezbytné, aby krmná dávka byla vyvážená a obsahovala dostatek minerálních látek a vitaminů. S tím mohou pomoci i krmné doplňky, které jsou určené pro pejsky na BARF. Do krmiva lze přidávat různé další doplňky – doporučujeme kloubní výživu a mořskou řasu pro péči o dutinu ústní.
Platební metody
