Historie
S určitostí lze tvrdit, že výmarský ohař patří mezi nejstarší plemena kontinentálních ohařů. Jeho přesný původ však není znám a o jeho vzniku se traduje více různých, až protichůdných teorií. Nesporně jedním z prvních, kdo prokazatelně choval výmarské ohaře byl na konci 18. století německý velkovévoda Karel Augest z Výmaru. V té době bylo plemeno chováno výhradně šlechtou. Už tehdy si výmarský ohař získal lidi nejen svým vzhledem a spolehlivostí při lovu, ale i svou vyrovnanou a přátelskou povahou. Oproti tehdejším zvykům byli výmarští ohaři chováni ve společnosti rodiny a ne ve smečkách na chovatelských stanicích, jak bylo tehdy u šlechty obvyklé. V roce 1897 byl v Německu založen exkluzivní Spolek pro chov výmarských ohařů, který měl za cíl dohlížet na čistotu chovu podle přísně daných pravidel. Nikdo kdo nebyl členem klubu si nesměl výmarského ohaře zakoupit a chovat. V roce 1929 dostal Američan Howard Knight povolení vstoupit do klubu a přivézt výmarské ohaře do USA. Němci však chránili chov natolik, že do Ameriky poslali dva vykastrované psy. Až v roce 1938 se Knightovi podařilo získat tři feny a psa a mohl započít s chovem v Americe. První chovatelský klub tam byl založen roku 1942 a ve stejném roce se rase dostalo oficiálního uznání. Oficiální plemenný standard plemene byl vypracován německým a rakouským klubem v roce 1935. V současnosti se výmarský ohař chová po celém světě a patří mezi nejoblíbenější lovecká plemena.Chování a temperament
Výmarský ohař má neskutečné množství energie a obrovskou vytrvalost. Potřebuje aktivního majitele, který s ním bude denně absolvovat dlouhé procházky a dokáže zaměstnat i jeho mysl. Výmarský ohař je citlivý a nereaguje dobře na hněv, proto by měl být výcvik důsledný, ale jemný. Jsou to přirozeně inteligentní psi, kteří se rychle učí novým kouskům a hravě zvládnou otevíraní dveří a podobně. Výmarský ohař potřebuje denně hodně pohybu. Bude dobrým společníkem pro jogging, turistiku, agility, flyball a samozřejmě skvělý lovecký pes. Je to také skvělý a spolehlivý hlídač, ale nevykazuje žádné známky nadměrné agresivity. Výmarský ohař má silné lovecké instinkty a touhu pronásledovat kořist. Kočky někdy toleruje, ale většinou je tak, jako ostatní malá zvířata honí.Vzhled
Výmarský ohař je středně velký až velký lovecký pes sportovního vzhledu. Stavba těla je typická pro pracovní psy. Tělo je štíhlé, krásně tvarované a dobře osvalené. Hlava je v poměru k tělu, pysky jsou mírně převislé, zuby mají nůžkový zkus. Uši jsou vysoko nasazené a svěšené dosahují zhruba ke koutku tlamy. Kulaté oči jsou šikmo posazené. Silný, hluboký hrudník má dobře klenutá žebra. Končetiny jsou šlachovité a dobře osvalené. Silný, dobře osrstěný ocas je níže nasazen. V některých zemích může být krácen. Krátkosrstý výmarský ohař má hladkou, velmi hustou srst bez podsady nebo s malým množstvím podsady. Srst těsně přiléhá k tělu a má barvu stříbrošedou, myší-šedou nebo modro-šedou. Plemeno má kohoutkovou výšku 57-70 cm a v dospělosti dosahuje váhy 25-40 kg.Péče a životní podmínky
Výmarský ohař není pes určený k životu na dvorku, ale ani městský byt pro něj není ideální. Přestože je to lovecký pes, nerad žije venku, ale chce být co nejvíce ve společnosti lidí. Nejlepším prostředím je pro něj rodinný domek s velkou, dobře oplocenou zahradou. Štěňata potřebují důslednou domácí výchovu, protože jinak mohou být v domácnosti destruktivní a rozkousat co jim do cesty přijde. Dobře vychovaný výmarák bude v domě Vaším stínem a věrně Vás bude provázet z pokoje do pokoje. Na zahradě dá zase průchod svému temperamentu a mnohdy uplatní svůj skvělý čich při lovu myší nebo krtka. Péče o srst je nenáročná a zabere minimum času.Zdraví
Výmarský ohař je obecně zdravé plemeno, ale i tito psi jsou náchylnější k některým nemocem. Mezi ně patří dysplazie kyčelního kloubu, žaludeční torze, von Willebrandova nemoc, Progresivní retinální atrofie, Entropium nebo kožní alergie.Krmení
Protože Výmarský ohař má sklon k nadýmání a žaludeční torzi, měla by být krmná dávka rozdělena do dvou denních jídel. Druh a množství krmiva závisí na věku a úrovni aktivity psa. Hodinu před a po jídle by pes neměl být vystaven nadměrné aktivitě. Zvolte odpovídající krmivo a upravte krmnou dávku podle aktuálních potřeb Vašeho psa tak, aby byly uspokojeny jeho nutriční požadavky, ale zároveň tak, aby nedocházelo k nadměrnému tloustnutí a obezitě psa.
