Co pro vás dělám
Každý týden mě můžete vidět v TlapkaTV, kterou pro vás s partou Spokojeného psa od jara chystáme. Natáčíme nejen na našich prodejnách, ale taky venku na čerstvém vzduchu, takže až někde v parku uvidíte pejskařku s mikrofonem, foťákem a poblázněnou šiperkou, na 99 % jsem to já ;-)
A jsem děsně ráda, že všechny ty videohrátky můžu připravovat právě pro Spokojeného psa. Je to pro mě srdeční záležitost. Baví mě ta odvaha, s jakou se "spokopsí" parta vrhá do všeho nového, a to proto, aby si lidé co nejvíc užili soužití se svými mazlíčky a mohli jim pohodlně pořídit vše, co potřebují. Jsem nejen pejskař, ale taky velký lidumil, proto je pro mě práce v týmu Spokojeného psa extrémně příjemná.
Co mám na své práci nejraději
Cha, tak tady toho bude víc! Na vymýšlení a točení videí zbožňuju:
Pestrost - potrénuju kreativní mozkové závity, pohraju si s technikou, užiju si legraci (a někdy i drobounké nervové kolapsy:) ) se zvířecími kámoši na scéně a pak mám radost, když se vám finální kousek líbí nebo nám napíšete, co bychom mohli ještě vypilovat. Zkrátka - žádná nuda!
Nepředvídatelnost - pokažené počasí, zlobivá technika, svéhlaví zvířecí herci, moje nekonečné přeřeky… V této práci si překvápek a událostí mimo plán užiju dost a dost, a to se mi líbí, protože i život jako takový vnímám jako něco, co se nikdy nedá úplně ukontrolovat a naplánovat.
Lítání po venku - vyrostla jsem za barákem na zahradě a v lese. Vášeň pro poletování po venku mi zůstala dodnes. Strávit pracovní den na čerstvém vzduchu mi pumpuje energii do těla i do duše.
Můj příběh
Narodila jsem se jako jedna z trojčat a to, že tíhnu ke zvířecím tvorům, se projevilo velice záhy.
První dětská léta mi byly kamarádkami vořešice Ťapka a Dáša. Byly to ty nejskromnější fenky ve vesmíru. Má vzpurná teenage léta se mnou prožíval flegmaticky laděný zlatý retrívr Vilém. V mých 17 letech mi přiklusal do života věrný sportovec malinois Drake, se kterým jsem vyrážela i na coursingové a agiliťácké závody. Drejča je v zaslouženém důchodě a mně teď dělá společnost aktivní fenka šiperky Joplin. Tahle fenka je bez přehánění mou velkou životní inspirací a myslím, že je nám spolu tak dobře, že bych se do ní chtěla v dalším životě reinkarnovat. (Kde to mám nahlásit?)
A ještě jedno zvířátko mám hluboko uložené v srdci, byť už je přes rok za duhovým mostem - handicapovanou a slepou kočku Human Touch. Vím, to jméno zní možná trochu divně, ale kdybyste ji znali, pochopili byste hned ;-) Hjůmí mi ukázala “krásu defektu”. To, že v pokrouceném tělíčku může být ta nejvěrnější duše. Toužila jen po tom, aby byla v kontaktu s lidmi, s náma. Neviděla, ale nebála se zkoumat svět i tak. Tisíckrát spadla a tisíckrát se zase zvedla. Vždycky jsem byla spíš “psí člověk”, ale na tuto speciální kočičí dámu nikdy nezapomenu.
