Kdy a proč jste se rozhodla, že si pořídíte kočičí smečku?
Měla jsem přání mít doma kočičku už od dětství, ale podařilo se mi ji prosadit až v osmnácti letech, kdy mi do života přišla naše první kočička Lů. Potom, co jsem se odstěhovala od rodičů, jsem do nového bytu přišla se dvěma kocourky.
Jsou vaši současní kocourci stejně staří? A vůbec, představte nám je blíže... :)
Filípkovi budou tento rok čtyři. Přišel ke mně, když mu bylo něco přes půl roku. Je to mourovatý kocourek s červeným čumáčkem, je hrozně moc vděčný a věrný. Přišel ke mně z ulice, a to díky mé profesorce na zpěv Lídě Nopové. Byl chudinka v šíleném stavu. Měl infekce v očích, všude blechy, byl bez předních zoubků a smrděl… návyky čistoty nulové. Tak jsme se spolu učili vše od začátku, jak chodit na bedýnku, mýt se apod. Teď je to nejmilejší kocour, jakého znám. Celou noc mi spí u hlavy, pořád přede, rád se předvádí, ale má zlaté srdce. Jen se nesmí nechat nedojedené jídlo na stole, to by do pár minut zmizelo.
A ten druhý?
Alexovi jsou teď dva roky, mám ho od úplně malinkého koťátka. Toho jsem si v podstatě odkojila doma. Je hodně lidský, nejspíš díky tomu, že jsem ho dostala jako opravdu malé koťátko. Povídá si se mnou, reaguje, spinká se mnou jako malé dítě, dokonce se spolu i koupeme. Má nádherně zbarvenou srst do bíla a obrovské modré oči. Poslouchá prakticky na slovo. On je opravdu jak moje dítě. Má akorát slabší imunitu a je hodně velký hypochondr – to má asi po mně. :)
Jak si spolu sedli?
Bála jsem se, jak se oba kocouři spřátelí, ale Filípek je kočka s neuvěřitelně hodným charakterem a stejně tak i Alex. Filip brášku přijal okamžitě. Začal ho učit, co a jak, jak vylézt schody do patra, leželi u sebe natisknutí každý den. A tak je to do teď.
Plánujete jim do budoucna pořídit dalšího kamaráda do party? :)
Tak já bych neměla problém mít doma dalších padesát koček, ale přeci jen bydlím v bytě, takže si to nemůžu dovolit. Už takhle pomalu obden luxuji a válečkem na chlupy přejíždím všechno oblečení. Takže teď bohužel ne, pokud budu někdy žít na vesnici, tak stoprocentně přibudou další a ne jen kočičí kamarádi.
Byla jste k lásce ke zvířatům vedena odmalička?
Ano, u nás doma bylo vždycky spoustu zvířátek... andulky, pískomilové, králíčci, rybičky, pejsci, ptáčci. Kdyby to šlo, mám doma hned několik dalších zvířat. Můj sen je bydlet na chalupě a mít tam kozy, ovce, slepice, kočky, psy. Zkrátka pořádný zvěřinec. Zvířata k životu prostě patří a já se držím mota, že kdo nemá rád zvířata, nemá rád lidi ani sám sebe.
Co vás obecně na kočkách nejvíce fascinuje?
Jsou to chodící Bohové. :-) Už je takto vnímali staří Egypťané. Kočky mají na věci vlastní názor. Budou mít rády jen toho pána, který se k nim bude chovat hezky a bude to člověk s čistými úmysly. Myslím si, a i se mi to už třikrát potvrdilo, že kočky si vybírají pána, ne vy kočku. Vycítí, když je vám zle, jsou velice inteligentní a obecně mě fascinuje je pozorovat. Jak někdy z ničeho nic vyskočí do vzduchu a prolítnou pětkrát celý byt. Je to sranda.
Češi jsou stále národem pejskařů. Nemrzí vás, že jsou kočky stále spíše „opomíjeny“? A co vy a vztah k pejskům?
Nemyslím si, že by byly opomíjené. Mě spíš celkově mrzí, jak se lidé chovají ke zvířatům. Beru totiž zvíře jako člověka a ne jen doplněk do domácnosti. Můj vztah k pejskům je velice kladný. Doma jsme jich několik měli. Když jsem byla malá, měli jsme čivavu, pak německého ovčáka, kokršpaněla, teď znovu německého ovčáka. Psi jsou prostě báječní. Bylo by těžké se pro mě rozhodnout mezi psem a kočkou, miluji oboje.
Vraťme se ale konkrétně k těm vašim šelmám. Jsou to typické kočky, které nejsou tolik kamarádské a nevyžadují moc pozornost, anebo jsou to naopak mazlivky?
Obrovské mazlivky. Alex dokonce vždy protestuje, když nejsem doma déle než dva dny a hlídá je moje nejlepší kamarádka, která je také milovnice koček. Vždycky se někam nenápadně vyčůrá a pak dělá jakože nic. Jednou, když jsem byla pryč a vrátila se, vyčůral se přímo vedle mě do postele v noci. Nemá rád, když ho opustím. Je to podle mě tím, že jsem si ho opravdu vypiplala od miminka. K cizím lidem ale moc nechodí, než si získá důvěru, což u něj může trvat i několik měsíců. Filípek za to přiběhne a očuchá si vás hned.
A že coby herečka a zpěvačka jste mimo domov často... Jak to berete vy, stýská se vám po mazlících? A jak vás pak vítají?
Stýská se mi šíleně. Když někam jedu na delší dobu, už druhý den ráno mi je smutno a přemýšlím, co asi dělají. Když se vracím, reagují dvěma způsoby. Pokaždé tedy sedí před hlavními dveřmi už od momentu, co jsem ve výtahu. Ale někdy oba mňoukají a vyžadují mazlení, jindy mě zase vítá jen Filípek a Alex opodál uraženě sedí a proklíná mě pohledem, co říká: „Jak jsi mi to mohla udělat? Jak jsi mě mohla opustit, mámo?!“ To si ho pak musím usmiřovat .:)
Máte s nimi nějakou vtipnou příhodu?
Těch je mraky. Tolik, že ani nevím, jakou říct. Oni jsou vtipní sami o sobě.
A umí něco zajímavého?
Když jim jdu dát kapsičku, musí si nejprve sednout. Taky nedělají scény při koupaní. Prostě sedí a nechají se v klidu umýt.
Jak se svou smečkou nejraději trávíte čas?
V posteli. Mazlíme se, kočičky vrní. Je to báječné.
S čím si nejčastěji hrají?
K Vánocům dostali obrovské škrabadlo. Alex to ocenil, je tam pořád, zato Filípek radši vleze do špinavé krabice. Oni si hrají se vším. Nejraději teď mají plyšového motýlka, kterého jsme dostali od vás ve Spokoboxu. Jinak jim ale stačí chomáč jejich vlastních chlupů.
Kočky mají často neobvyklá místo pro odpočinek. Platí to i pro ty vaše? :)
Myslím, že těm mým je to zrovna úplně jedno. Ale je pravda, že jednou jsem Alexe po hodině hledání našla spát v lednici. Doteď nechápu, jak se tam dostal. Ještěže spal v poličce nad ní a ne přímo v ní, to by asi zmrznul. Ale samozřejmě nic nenahradí postel a maminky břicho. :)
Platební metody
