Krásný den přeji vám přátelé i vašim čtyřnohým mazlíčkům. Tak už jste naplánovali nějaký společný výlet se svým chlupatým parťákem? Nebo jste už na nějakém výletě byli? Pokud ano, určitě mi napište, moc rád si přečtu vaše dobrodružství.
Mým největším dobrodružstvím minulého týdne, byl trek v národním parku Rondane v Norsku. S páníčkama jsme se domluvili, že půjdeme k „self service hut“, což je taková chata, ve které si můžete uvařit, přespat v ní a nic nemusíte platit. Sluníčko nám na obloze krásně svítilo a tak nám nic nebránilo v tom konečně vyrazit na trek.
Na začátku cesty se šlo příjemným březovým hájem, kterým protékal čisťounký potůček. Samozřejmě jsem musel hned vodu ochutnat a řekl bych, že se úplně s přehledem vyrovná horským potůčkům. Po chvilce šlapání nás čekal menší výšlap do kopce, který jsem si zpříjemnil trháním borůvek. V Norsku mají výborné a hlavně obrovské borůvky, už jsem vám to říkal? Nejsem si jistý.
Když jsme si vyšlápli kopec, čekal nás výhled na nádhernou norskou tundru, která se zdála být nekonečná. Mechy, vřesy a malé keřínky vytvářely neobyčejnou atmosféru. Ani ve snu by mě nenapadlo, že příroda může být, tak rozmanitá. Ťapkal jsem spokojeně do té chvíle, než jsme došli do mokřad. Kamkoliv jsem šlápnul bylo mokro a bahno. Ze začátku mi to moc nevadilo, ale když se do toho přidal déšť, který nepřestával, byl jsem z toho trochu otrávený. Stále jsem vyhlížel chatu, ve které jsme měli přespat a v duchu jsem si přál, abychom tam už byli.
Konečně jsme dorazili na místo. Byla nám všem už pěkná zima a nemohli jsme se dočkat, až si v chatě rozděláme oheň v krbu. K naší smůle, ale bohužel do chaty nesmějí pejskové. To nechápu, vždyť já jsem takový hodný pes, nic nerozkoušu a poslouchám na slovo (no dobrá, s tím posloucháním to není, tak úplně pravda). Stejně to nechápu.
Vedle chaty byla postavená ještě kůlna na dřevo, ve které byla klec pro pejsky. Můžete tam chlupáče nechat zavřenýho a jít do chaty bez něj. Moji páníčkové se, ale rozhodli, že mě v tom nenechají a v té kůlně budou spát se mnou. Rozložili si na zem karimatky, vytáhli spacáky, já dostal taky svůj spacák, přitiskli jsme se všichni k sobě a zahřívali se. Po chvilce nám už bylo krásně teploučko a mohli jsme si zbaštit večeři. V noci jsme spal jako miminko a když jsem se ráno probudil, svítilo zase sluníčko.
Čekala nás stejná cesta zpět, ale tentokrát už vedla k autu a následně do kempu. To bylo pěkné dobrodružství, co říkáte?
Museli jsme se ale s Norskem rozloučit, snad se tam jednou ještě vrátím, je to nádherná země. Z Norska jsme pokračovali do Švédska, ve kterém jsme neměli moc štěstí na počasí a asi čtyři dny nám pršelo. Nám to ale náladu nezkazilo a užívali jsme si každý den, co to šlo.
Včera jsem byl v dalším krásném přístavním městě Malmὄ. Procházeli jsme si ulice, až jsme z toho dostali hlad a zastavili jsme se na svačinu v bistru na nábřeží. Potom jsme pokračovali dále na blízké náměstí, kde jsme viděli velkou spoustu čekajících lidí. Ve městě totiž právě probíhal světoznámý gay pride. To bylo pokoukáníčko.
Zítra už nás čeká další dobrodružství, poplavíme se na velké lodi, která nás převeze do Německa. Na lodi budeme mít, kvůli mě dokonce i svojí vlastní kajutu. Už se moc těšíme. Tak se mějte parádně a já vám napíšu zase za týden, jo? Tlapku na to, váš Baddy.
Platební metody
