Zdravím vás lidičky ze své cesty napříč Evropou. Tento týden byl ve znamení Itálie. Nikdy před tím jsem tam nebyl, takže jsem vůbec netušil, co všechno mě bude čekat a na co se můžu těšit. A víte co vám povím? Byla to zase pěkná psina!
Delší přejezd ze Slovinska do Itálie jsem uvítal, protože jsem si mohl v autě natáhnout tlapky a zdřímnout si. Ale jakmile jsme přijížděli do italských hor, byl jsem hned v pozoru a sledoval jsem ze zadního okýnka krásnou přírodu. Páni, tak tohle jsou ty Dolomity, o kterých páníčkové tolik básnili. Po cestě do kempu jsme zastavili v nejmalebnějším údolí, které jsem snad kdy viděl: Val di Funes. Všichni jsme se pokochali tou nádherou a hurá do kempu na večeři, už jsem měl pěkně velký hlad.
Ráno jsem se po probuzení ještě chvíli vyvaloval na sluníčku a čekal než se páníčkové nasnídají, abychom mohli vyrazit. Dneska jsme měli v plánu pořádný trek v horách. Cesta vedla do velkého kopce, ale to mi vůbec nevadilo, byl jsem moc rád, že jsem mohl běhat na volno. Všude okolo nás byl sníh, který mě hezky chladil na tlapkách. Nahoře jsme si dali sváču ..ehm..tedy páníčkové si dali sváču a já od nich vyloudil kousek sýra. Jo, loudění to mi jde. Stačí udělat smutný oči a tvářit se, že jsem neviňátko a většinou to vyjde a dostanu od páníčků nějakou dobrotu. Cesta dolů nám rychle utekla a ještě ten samý den jsme přijeli do kempu, který byl u krásného jezera Kalteret See. Večer jsme šli prozkoumat okolí a výhledy na vinice a okolní hory byl parádní.
Celý tento týden se nesl ve znamení jezer. Protože následující den jsme měli namířeno k ledovcovému jezeru Lago di Garda a dva dny jsme také stanovali u jezera Lecco.
Lago di Garda je prý nejznámější a nejnavštěvovanější italské jezero. Jakmile jsme k němu přijeli, pochopil jsem, proč tomu tak je. Je nádherné a hlavně je obrovské! Na první pohled se mi zdálo, že je to moře. Vlny byly tak veliké, že jsem měl ze začátku trochu strach se k jezeru jen přiblížit. Víte, já mám z vody hrozný strach. Zvládnu se napít, smočit si tlapky, ale musí se mnou vždy být páníček nebo panička. To už se tolik nebojím.
Abychom si mohli jezero prohlédnout pěkně z výšky, vyšlápli jsme si opět jeden velký kopec. Musel jsem dokonce projít i skalním tunelem. Ty brďo! Nebyl sice moc dlouhý a byly v něm světla, ale i tak to bylo pěkný vzrůšo! Po cestě zpátky jsme si lehli do trávy, vyhřívali se na sluníčku a všichni tři usnuli. Večer, když vítr utichl, jsem se po večeři svalil ke stanu a pozoroval už klidnou jezerní hladinu. Byl to prima den.
Navštívili jsme také druhé největší město Itálie, Miláno. Ten den bylo celkem horko, ale já jsem měl na sobě postroj, který má v sobě kapsičku na studenou vodu a ta mě krásně chladila. Ve městě jsem potkal spoustu ostrých hafanů, kteří pořádně štěkali (italský temperament určitě nezapřou) a viděl jsem i spoustu krásných fenek. Jo jo, Miláno se mi moc líbilo.
Tím ale moje putování Itálii nekončí. Teď jsem právě na cestě do národního parku Grand Paradiso, kde si určitě zase pěkně protáhnu tlapky. O tom vám ale napíšu příští týden, jo?
Pac a pusu. Váš Baddy!
Platební metody
