Ahoj všem, hlásím se ze svého Eurotripu. Mám za sebou první týden na cestě a musím uznat, že se mi to zatím moc zamlouvá. V autě mám svůj pelíšek, mám pohodlíčko a můžu si občas zdřímnout. První naší zastávkou byla krásná horská vesnička Konigsee v Německu. Po tříhodinové cestě v autě jsme si už všichni potřebovali protáhnout tlapky, proto jsme se hned po příjezdu vydali k horskému jezeru. To vám byla nádhera.
Páníčkové mi sice říkali, že budeme spát v kempech, ale já si to moc nedokázal představit. Teď už jo a musím říct, že spaní v kempu se mi moc líbí. Kemp je totiž o moc větší než náš byt a hlavně jsem pořád venku a to já mám moc rád. Večer spím s páníčkama v boudě, které říkají stan. Vejdeme se tam všichni tři i s mým pelíškem. Doma k nim do postele nemůžu, tak si to tady pěkně užívám. Ráno boudu zase složíme, naskočíme do auta a jedeme dál.
Po cestě do Rakouska jsme ještě navštívili a prošli si historické centrum města Berchtesgaden, cvakli pár fotek (to víte, pózování to je moje) a hurá do Hallstattu. V kempu nás přivítal ne moc přívětivý chlapík, který vypadal, že se moc dobře nevyspal anebo že nemá moc rád lidi. Za to pro pejsky měl slabost, nebo alespoň pro mě měl. Dostal jsem od něj na přivítanou celou konzervu masa, mňam!
U Hallstattského jezera jsem už jednou byl, takže to tady znám ale i přesto, je tady spoustu neznámých míst, která musím očichat a hlavně označkovat. Ne vždy mám při značkování soukromí. Někdy se mi stane, že hodím bobek na náměstí nebo před davem turistů, pro které se v zápětí stávám nejzajímavější atrakcí, achjoo. Víte, co taky nechápu? Proč páníčkové sbírají moje bobky? Na co je potřebují? To jsou psí problémy, viďte? Zpátky k mému výletování.
Do Triglavského národního parku přijíždíme sice za deště, ale nám to nevadí a jdeme se porozhlédnout po okolí. Kousek od našeho kempu teče průzračná horská řeka Soča. Tak nádhernou tyrkysovou vodu jsem snad ještě nikdy neviděl. Samozřejmě jsem jí musel hned ochutnat a tak se horská voda stala mým nejoblíbenějším drinkem. Je to dobrota.
Druhý den se už probouzíme do slunného rána. Zblajznu rychle snídani, protáhnu se a netrpělivě čekám, co se dnes bude dít, jaký dobrodrůžo si ti moji páničkové na mě zase vymyslí. Vodopád! Vyrážíme k vodopádu, jupí. Po cestě přecházíme spoustu lanových mostů na kterých mě to moc baví a nejraději po nich chodím sám. Páníčkové už moje nadšení tolik nesdílí, pořád na mě volají a chtějí abych chodil u nohy. Jsem ale rád, že celou cestu k vodopádu můžu běhat na volno a nemusím být na vodítku.
Cesta k vodopádu nám zabrala skoro celý den. V kempu dostávám pořádnou porci večeře a svalím se do pelíšku. Dnešek se mi moc líbil... dobrou…
Ráno se probouzím odpočatý a plný energie. Vrtím nedočkavě ocáskem, dneska jedeme do Lublaně. Ve městech je tolik nových pachů, že někdy nevím, kam dřív strčit čumák. Jsem proto rád, že mě páníčkové drží na vodítku, protože já bych se určitě ve městě ztratil. Nejvíc se mi líbil Lublaňský hrad, z kterého jsem měl parádní výhled a nesmím zapomenout na jednu fenečku, která na mě vrtěla ocáskem… ta se mi líbila moc.
Poslední naší zastávkou ve Slovinsku bylo jezero Bled, které je hned vedle kempu, kde jsme přespali. Ráno jsme si ještě vyšli na procházku okolo jezera, nahřáli se na sluníčku a teď už hurá do Itálie. Ale o tom zase příště.
Pac a pusu váš Baddy :-)
Platební metody
