Zdravím všechny, kteří sledují mojí cestu napříč Evropou. Dnes vám napíšu souhrn mého týdne, kdy jsem navštívil jak Itálii, tak i Francii. V Itálii jsem nejprve navštívil krásné Dolomity, o kterých jsem vám psal v minulém článku. Dále jsem pokračoval k jezerům Lago di Garda a Lago di Lecco a navštívil jsem i druhé největší město Miláno. Tohle všechno bylo moc super, ale já jsem se nejvíc těšil až budu stanovat v horách, přesněji řečeno v národním parku Gran Paradiso. Protože páníčové mi řekli, že nebudeme spát v žádném kempu, ale naší boudu si vememe s sebou a budeme spát ve volné přírodě. Nemohl jsem se dočkat.
Autem jsme vyjeli, co to šlo a náš trek jsme začínali už ve 1200 m.n.m. Stoupali jsme do strmého kopce, ale mě to nevadilo. Už se mi pomalu začínají dělat svalíky a moje tlapky už pěkně zesílily. Po cestě jsem se mohl napít z potůčků, které tekly napříč cestou a mohl jsem pozorovat spoustu zvířat. Viděl jsem dokonce i kamzíka a sviště. Nejvíc mě ale zajímaly ještěrky, chtěl jsem je všechny pochytat, ale ani jednou se mi to nepovedlo. Jsou moc rychlé, mršky jedny. Když jsme došli asi po hodině a půl do cíle, bylo ještě brzy odpolene a tak jsem se vydal prozkoumat okolí. Naší boudu jsme postavili vedle velké skály v malébném údolí, kterým protékala řeka. Výhled jsem měl na vrcholky hor a když zapadalo slunce, to vám byla nádhera. Večer se už ochladilo, tak jsme si dali rychlou véču a zavrtali jsme se do spacáků. Spacák mám svůj vlastní, aby mi bylo teploučko a musím říct, že se mi v něm spí moc dobře. Ráno jsme se protáhli a vyrazili jsme směrem zpátky k autu. Na posledních pár metrech jsme uviděli ceduli, na které bylo napsáno, že do parku nesmějí psi. Tak to jsme tedy měli štěstí, že jsme nepotkali žádného strážce parku. Tímto trekem jsme zakončili naše putování Itálií a teď hurá do Francie.
První naší zastávkou bylo francouzské horské městeško Embrun. Kemp se mi tam moc líbil, protože v něm skoro nikdo nebyl (ostatně jako ve většině kempů, kterými projíždím) a já ho tak mohl mít téměř celý pro sebe. A navíc paní na recepci měla ráda psíky a mě tam nechala spát zadarmo. Určitě jsem na ní udělal dojem.
Ráno jsme se ještě vydali na obchůzku po městečku a vyrážíme směr Porvance, která je prý známá tím, že jsou všude levandulová pole. Já zatím viděl jen pole s vlčím mákem. Ale i tak to byla pěkná podívaná. Bylo to úplně něco jiného než hory, ale Provance se mi také moc líbila.
První dvě vesničky, které jsem navštívil, byly – Gordes a Rousilon. V Rousilonu jsem obdivoval krásné okrové skály a všechny domy zbarvené do téže barvy. V Gordes jsem si užíval krásnou vyhlídku na celé město postavené na skále. Večer jsem se už těšil do pelíšku a přemýšlel jsem o tom, jaký asi bude Avignon, do kterého jsem se následující den chystal.
V Avignonu jsem ťapkal podél mostu, který končil v půlce řeky. To mi přišlo trochu divný, ty lidi ho asi zapomněli dostavět? Pak jsem šel na náměstí, kde byl velký palác a velký kostel. Ve městě se mi moc líbilo, ale potom jsem jel ještě jinam. Z parkoviště jsme šel ještě kousek lesem a pak jsem uviděl ten největší most ve svém životě. Páníčkové mi řekli, že se jmenuje Pont du Gard a není to most, ale akvadukt. Den jsme zakončili v kempu, který byl plný kočiček. To bylo ale vzrůšo.
A právě dnes jsem měl další své „poprvé“ ve svém životě. Jsem v Saint Marie de la Mer a viděl jsem tady poprvé moře. Ta voda není vůbec tak dobrá, jako horské potůčky. Je totiž slaná, fujky. To mi vůbec nechutnalo.
Ve Francii ještě pár dní zůstaneme a potom se přesunememe do Španělska, to se těším. Tak já vám zase napíšu za týden, co všechno se mi přihodilo a jsem zažil, jo?
Pac a pusu. Váš Baddy.
Platební metody
