Naposledy vás zdravím přátelé z mé cesty. Musím říct, že to uteklo, jako voda. Příjde mi to, jako včera, kdy jsem pozoroval páníčky, jak balí spoustu věcí do auta a říkal si, kam to zase jedou a kde asi budu já. Ani ve snu by mě nenapadlo, že mě vezmou s sebou a že prožiju tolik psího dobrodružství.
Užil jsem si to parádně a jsem si jistý, že na další dobrodružnou cestu pojedu zase s nima. Byl jsem totiž moc hodný pes, poslouchal jsem (skoro) na slovo a když nepočítám těch pár nočních útěků ze stanu, kdy jsem honil po kempech kočičky, nemůžou si páníčkové na mě vůbec stěžovat. Co myslíte?
Ale ještě než se s vámi rozloučím, rád bych vám ještě naposledy popsal můj týden, který jsem začal přeplutím ze Švédska do Německa. V Norsku jsem na pár trajektech sice byl, ale to byli krátké přejezdy mezi fjordy, které trvaly maximálně 15 minut. A teď mně čekala šestihodinová plavba lodí v kajutě! Ano, měl jsem svojí kajutu, protože se hafani nemůžou volně potulovat na lodi. Můžou chodit jen z kajuty na palubu, kde byl píseček a pěkný březový kmen k označkování.
Ze Švédska jsme vyplouvali brzy ráno, takže jsem mohl pozorovat krásný východ slunce. A i když jsem z plavby měl ze začátku trochu obavy, nakonec mi to příjemně uteklo. Nejvíc se mi líbilo na palubě, kde příjemně foukal mořský větřík. Skandinávie se mi moc líbila a doufám že se tam ještě někdy vrátím.
Jen co jsme připluli do Německa, cítil jsem hned teplejší vzduch. Pokračovali jsme ještě do národního parku Jasmunt. Příjemnou procházkou jsme došli k nádherným bílým útesům, které já mám moc rád a to vy už dávno víte. Všude byla spousta lidí, ale to nám nevadilo, protože my jsme se kochali krásným výhledem. Večer jsme nocovali v kempu, ke kterému vedla hodně „off roadová“ cesta a proto jsem byl rád, když jsme dojeli na místo. Jen těch komárů by mohlo být o něco méně, jsou pěkně otravný.
Celým Polskem nás provázelo aprílové počasí. Chvíli bylo sluníčko, potom déšť a v noci většinou přišla pěkná bouřka. Než jsem vyjel na road trip, vždycky jsem se doma bouřky bál, ale teď už jsem pěkně ostřílený cestovatel a dobrodruh, a tak se bouřky už vůbec nebojím.
Posledním velkým městem, ve kterém jsme se zastavili, byl Krakow. Ťapkal jsem spokojeně uličkami starého města, které mi chvílemi připadaly, jako ty naše pražské. Každičký kout jsem musel samozřejmě očuchat a řádně označkovat, bez toho by to nešlo. Občas jsem na chodníku našel i nějakou dobrotu. Páníčkové bohužel moje nadšení z nalezeného „občerstvení“ nesdílí. Z Krakowa míříme do nedalekého kempu, ve kterém naposledy rozděláme náš přenosný přístřešek.
Zítra totiž už míříme za babičkou na Slovensko a budeme spát v chatě. Tedy za předpokladu, že nás do ní babička pustí, protože po těch třech měsících pod stanem, už nejsme tak úplně fresh.
Tímto se s vámi loučím přátelé. Doufám, že jste si mé cestování užili alespoň z poloviny tak, jako já. Jsem si jist, že na mé putování Evropou budu ještě dlouho vzpomínat. Mějte se krásně a pozdravujte ode mně všechny vaše chlupáče. Váš Baddy.
