Během času, kdy dochází k šlechtění psích plemen, vznikla další a všechna mají mnoho barev srsti. Standard uznaných plemen jasně říká, které zbarvení srsti je žádané a které naopak nevhodné. Některá plemena mohou mít téměř všechna možná zbarvení a jiná plemena jsou přípustná pouze v konkrétním zbarvení. U dalších plemen je vylučující zbarvení nežádoucí pro zaměření, pro které je plemeno vyšlechtěno. Jsou také plemena, u kterých je určité zbarvení spojeno v přímé genetické souvislosti, například s dědičnou hluchotou nebo dědičnou slepotou. Proto je zbarvení srsti mnohdy zásadní.
Co určuje barevnost srsti?
Výsledné zabarvení srsti psa mají na svědomí geny a lokusy. Lokus je umístění či bod genu na chromozomu. Tyto body se označují písmeny, a to: A, B, C, D, E, G, M, P, S, T a W. Za klíčové se považují lokusy A a E. Některé z těchto genů mají jen dvě kvalitativně odlišné formy, které jsou vůči sobě dominantní a recesivní. Jiné geny jsou vícealelové, a ty pak tvoří celé alelické série se vzájemnou dominancí a recesivitou mezi sebou. Vzájemné interakce mezi těmito geny dávají výsledné zbarvení u psů. To už ale zacházíme opravdu dopodrobna. Zjednodušeně se dá říci, že barvu srsti ovlivní interakce genů, jejich dominance a recesivita.
Základní lokusy, které ovlivní barvu srsti
Lokus A:
V loku A je skupina alel, která určuje množství a rozmístění tmavého pigmentu v srsti. Variace jsou pak As, ay, aw, as a další. Ty určí například celotělové zbarvení, nebo jen zbarvení sedlové, tmavé zbarvení se žlutými místy a tak dále.
Lokus B:
Dominantní alela, která dovoluje vznik černého pigmentu na těle psa.
b je recesivní alela, která vzniku černého pigmentu brání a v homozygotním stavu bb, vyvolává hnědý pigment a hnědé zbarvení nosu a srsti.
Lokus C:
V locu C jsou alely, které ovlivňují hlavně sytost žluté barvy. Žlutá barva je velice variabilní, od opticky bílé až po tmavou mahagonovou barvu. Variace locu C jsou pak cch, ce, ale zajímavá je především ca, která působí albinismus.
Lokus D:
Dominantní alela, spoluúčastná při vzniku černého pigmentu. Sem patří recesivní alela d, která mění černý pigment na oblíbený modrý. S tím souvisí i šedý, nikoli černý nos.
Lokus E:
Umožní rozmístění tmavého pigmentu v celé srsti. Alela e v homozygotní formě ee mění černou barvu na žlutou. Toto zbarvení je většinou zcela nežádoucí. V locu E je existuje také alela Em, nadřazená všem ostatním, která dává vznik tmavé masce.
Lokus G:
Gen, který v součinnosti jiných genů mění narozená štěňata z tmavých na světlá. Typickým příkladem je český teriér.
Lokus M:
Dominantní gen, který je zodpovědný za zbarvení zvané “merle”. V oblasti oka způsobí úbytek pigmentu v oční duhovce. Tento gen je letální, tedy štěňata MM se rodí mrtvá nebo velmi rychle hynou. Pokud tedy máte dva dospělé jedince v merle zbarvení, neodoporučuje se jejich spojení do chovu.
Lokus P:
Tento gen nemění sytost barev, pouze p, který se vyskytuje zcela výjimečně, mění temně černý pigment na kouřový a způsobuje růžovou barvu oka.
Lokus R:
Dominantní gen, který působí tzv. roan zbarvení. V praxi to pak vypadá, že dva chlupy v srsti mají různé zbavení. Jeden bude čistě bílý a druhý bude s pigmentem.
Lokus S:
Gen umožňující tmavé zbarvení srsti na celém těle. Variace jsou pak si, sp, sw, které ovlivňují zejména tvorbu bílých skrvn.
Lokus T:
Určuje, jak čisté budou bílé plochy v srsti, případně určí tečkování.
Lokus W:
V tomto locu jsou umístěny alely pro dominantní bílé zbarvení. Vyskytuje se pouze u několika málo plemen.
W
Působí zbarvení srsti u bulterierů do bíla.
Pokud tedy chcete nechat nakrýt fenu a rádi byste docílili určitého zbarvení, nebo se naopak některému pokud možno vyhnuli, je dobré se poradit se zkušeným chovatelem či člověkem, který se vyzná v genetice barev. Na první pohled se jedná o složitou vědu, ale odborník snadno dokáže poradit vhodného jedince do chovu. Věřte nebo ne, zbarvení srsti potomků tak můžete dopomoci. Tlapku na to!
Platební metody
