Klikr trénink

Klikr (často též anglický název Clicker) - jedná se o malou krabičku, která po stisknutí vydává typický zvuk “klik”. Klikr se vyrábí v různých provedeních, tlačítkový, plíškový či klikr s targetem.

 

Target - targetem může být jakákoli věc, které se pes naučí dotýkat čumákem, prošlápnout packami či na té věci zaujmout určitou pozici. Jak velký bude target záleží na nás a na situaci a cviku, který chceme psa naučit. Například učím-li psa pozici “k noze”, naučím ho stát předními packami na targetu (bedýnce) a s tím dále pracuji. Target přímo na klikru je v podobě kuličky na teleskopické tyči.

 

Klikr trénink - pojem označuje cvičení, za pomoci klikru. Jak správně klikr používat se dočtete níže.

 

Na úvod bych ráda řekla, že klikr se používá k naučení, ev. zdokonalení cviku. Pokud již pes povel spolehlivě umí, klikr odkládáme. Pokud tedy jdete na procházku a chcete po psovi jen ty povely, které již dobře zná, klikr s sebou brát nemusíte.

 

Klikr nám slouží k označování správného chování. Při učení nového cviku neklikáme až ve chvíli, kdy pes udělá konečný cvik. Musíme mu ukázat cestu, která ke konečnému cviku vede. Odměňujeme tedy postupné kroky, jako například podívání se správným směrem, přiblížení atd. Více o postupných krocích si ukážeme později na konkrétním cviku. Výcvik s klikrem by se dal přirovnat k dětské hře, kdy při hledání radíme slovy “přihořívá, přihořívá, hoří”.

 

Klikr je většinou používán při výcviku, ale může být použit i při výchově. Důležité je jen to, aby pejsek vědět, co kliknutí znamená. Pokud pejsci klikr tréninku porozumí, často jej mají velmi v oblibě. 

Před používáním klikru při výcviku či výchově je potřeba pejska naučit, že po kliknutí vždy přichází odměna. Jedná se o vytvoření tzv. podmíněného reflexu. Ideální odměnou jsou pamlsky nakrájené na menší kousky (samozřejmě ale lze použít i hračky či jiný způsob odměny, jen bude cvičení pravděpodobně trvat delší dobu). Pejska si vezmeme v klidném prostředí k sobě a cca 2 minutky budeme “cvičit” stylem klik - odměna - klik - odměna atd. Jednoduše řečeno, zpočátku po psovi nic nechceme, pouze ho tzv. “naklikáváme”. Učíme ho, že právě to kliknutí je důležité a označuje, že odměna je na cestě.

 

Ve chvíli, kdy pes na kliknutí reaguje tím, že již očekává dobrotu, můžeme začít se cvičením. Jako první cviky volíme něco jednoduchého, abychom psa motivovali úspěchem. Čím těžší cvik bude, tím více zkušeností musíme s klikr tréninkem mít. Jak my, tak pes, kterého cvičíme.

 

Při cvičení s klikrem si dávejte pozor, abyste nejprve zmáčkli klikr a až poté sáhli po odměně. Pokud budete tyto dva úkony dělat současně, pak hrozí, že pes nebude na klikr vůbec reagovat, ale bude čekat, kdy ruka zamíří do kapsy pro odměnu. U těchto psů je pak velice dobře vidět, že vědí, odkud přichází odměna a chodí si pro ní, místo aby přemýšleli a čekali na zvuk klikru.

Proč je lepší klikr než slovní pochvala?

 

Hodně lidí učí psi jinými způsoby, například povel k noze - vezmou pamlsek, řeknou povel k noze a navedou psa do požadované pozice, v tu chvíli přichází slovní pochvala. U klikr trénink žádné takové navádění neprobíhá. Pomáháme si například již zmíněným targetem a klikáme a odměňujeme každý správný krok, který se blíží povelu k noze. Jakmile pes umí přiřadit se k noze, přidáváme povel a začínáme odbourávat klikr. Slovní pochvala může být používána i v průběhu klikání, ale není nutná. Po odbourání klikru slovní pochvala zůstává. Proto se ani nemůže stát, že by vám pes bez klikru neposlouchal.

 

U veřejnosti se často setkáváme s mylným názorem, že klikr nahrazuje pochvalu či odměnu. Tak tomu ale není a kdo toho šíří, ten klikr trénink špatně pochopil. Klikr je pouze pomocníkem, chválit k tomu můžeme, jak je libo a odměny jsou nepostradatelným pomocníkem při klikr tréninku.

 

Teoreticky se klikr dá nahradit slovem. Je potřeba krátké, jednoduché a jasné slovo. Často používaná slova bývají “yes” nebo “teď”. Nevýhodou slovního markeru (označení) je jeho prodleva. Ať chceme nebo ne, zmáčknout tlačítko nám jde rychleji, než říci jedno krátké slovo. Proto bývá označování klikrem přesnější a efektivnější.

Jedním z prvních cviků, který je vhodné s klikrem učit, je tzv. nose touch. Požadovaným výsledkem je pes, který se dotýká nastavené otevřené dlaně. Pro začátky je vhodný díky své nenáročnosti a také díky tomu, že lze později použít otevřenou dlaň jako target při učení dalších cviků.

 

Psovi ukážeme otevřenou dlaň, pokud se na ní podívá, klikáme a přichází odměna. Ideální je aby pamlsek byl vložený do otevřené dlaně, zejména pejsky začátečníky to pak více motivuje vracet se tam, kde byl pamlsek. U zkušených psů může pamlsek přicházet téměř kdekoli, rádi se vrátí zpět k práci. Jakmile je pes odměněný, nastavujeme dlaň znovu. Pro nás je požadujícím chováním pohled směrem ke dlani, přiblížení čumáku, kroky směrem k naší ruce apod., až se dopracujeme k samotnému doteku.

 

Pokud již pes spolehlivě na otevřenou dlaň nabízí dotek, přidáváme povel (např. touch). Povel přidáváme nejdříve ve chvíli, kdy pes daný cvik dělá (tedy v našem případě se jedná o chvíli, kdy se čumákem již dotýká dlaně). Postupně pak říkáme povel dříve, až to se dostaneme k výsledné fázi, kdy zazní povel a až poté pes začne povel plnit. Pokud bychom rovnou řekli povel a čekali na jeho splnění, může se stát, že to pejska rozhodí, nebude vědět, co po něm chceme a přestane cvičit.

 

Když to zvládá i s povelem, odbouráváme klikr a dostáváme se do fáze, u které končí každý cvik učený i jinou metodou. Tedy pes zná povel, splní ho, klikr nepřichází, ale odměna ano a to je důvod, proč s námi pes chce pracovat. Pak už je jen na nás a našem psovi, zda jako odměnu volíme pamlsky, hračky nebo třeba hru s jiným psem.

 

Klikr trénink se může lajkovi zdát zdlouhavější, než navádění za pamlskem či jiný trénink. Zkušenější ale již vědí, že tomu tak úplně není. Možná jsou delší začátky, ale se zkušenostmi psa i psovoda roste také rychlost učení.

 

Cviky naučené touto metodou bývají ve většině případů trvalejší a přesnější, než ty, které se pes učil naváděním. Důvod je jednoduchý - pes si cvik vymyslel sám, ve všech situacích přesně věděl, co s jakou částí těla dělá a jak se “ocitl” tam, kde právě je. My pouze dáváme informaci, která cesta je správná (kliknutím) a která není (ignorací).