A co si budeme povídat, ono se nemusí jednat jen o ošetření v ordinaci. Ono mnoha psům stačí, že je potřeba ostříhat drápky, vyčesat nebo trimovat srst, vyčistit zuby anebo třeba nakapat do očí při nemoci. To a mnoho dalšího jsou situace, kdy se pes nemusí cítit bezpečně a nebude chtít s námi spolupracovat. A protože některé činnosti musíme dělat a musíme je dělat pravidelně, je dobré, aby s nimi byl pes v pohodě. Ale jak na to?
Učit psa ošetření se souhlasem
A co si vlastně pod tím ošetřením nebo manipulací se souhlasem představit? Laicky řečeno takové ošetření, kdy vám pes dal svolení, že můžete dělat, co potřebuje. Že se svého psa na takové věci neptáte? To je možná právě ten problém, proč spolupracovat nechce. A jak mi pes dá vědět, že teda souhlasí? To záleží, na čem se společně domluvíme, co ho naučíme, jako signál značící “jsem připraven”.
Běžnou situací, kterou hodně z nás pejskařů zná, je stříhání drápků. A schválně se zamyslete, jak váš pes stříhání drápků zvládá a jak to probíhá. Na veterině často majitel fixuje psa, u velkých plemen i více lidí a veterinář rychle vše ostříhá. Nic moc příjemného pro psa a drápky nevypadají jak po manikúře, ale jsou dosti ostré. Tak a teď se dostáváme k jádru pudla.
Jak na to, aby pes souhlasil?
V první řadě musíme se psem najít pozici, ve které bude pes v klidu, uvolněný a vydrží potřebnou dobu. Může pes sedět a podat mi tlapku, může ležet nebo se položit na bok, nebo třeba stát a položit někam hlavu. Těch možností je spousta a pro každou situaci a pro každého psa bude ideální jiná pozice.
Co je ale nesmírně důležité v celém procesu manipulace se souhlasem, že pes není nijak držený ani jinak fyzicky fixovaný a kdykoliv tak může z dané pozice odejít. Proč je to tak důležité? Protože ve chvíli, kdy už je toho na psa příliš, dá nám svým odchodem najevo, že pokračovat nechce. A pokud my to budeme respektovat, pes se sám vrátí a dá nám šanci pokračovat. A za mě je tohle mnohem lepší varianta, než aby pes někoho pokousal, protože se cítil ohrožený na životě a neměl možnost úniku.
Ano, samotný proces ošetření pak může trvat delší dobu, zejména u hodně excitovaných psů. Avšak při dobrém tréninku, kdy nebudeme na psa spěchat a budeme posilovat pevné základy, se dostaneme do očekávaného cíle. A třeba to pak i časově bude podobné, ale hlavně to bude bez stresu pro psa i pro nás, ev. veterináře.
Kdy mi pes dává souhlas a kdy je tomu naopak?
Už jsem zmínila, že si potřebujeme domluvit jasný signál. Samozřejmě čím jednodušší signál to je, tím snáze se bude psovi dělat. Pro představu si to ukážeme například na situaci, kdy mi pes podává packu, abych mohla ostříhat drápky.
Psa naučím sedět přede mnou a podávat packu. Oba dva cviky budu hodně odměňovat, aby je pes rád plnil i bez povelu! To je velmi důležité, že polohu pes zaujímá bez povelu. Pokud pes sám přijde a posadí se v mé blízkosti, je to pro mě informace “jsem připravený něco dělat”, nemusí jít nutně ještě o stříhání, ale obecně je připravený a čeká na mou informaci, co se bude dít. Já beze slov nastavím ruku a protože mám nachystané kleštičky na drápky, tak pes ví, co ho čeká. Pokud se necítí, packu mi nepodá. Až bude připravený, pak dá packu do mé ruky. Já nikdy nesmím packu pevně chytat a držet ji! Samozřejmě chytám jednotlivé prsty, odhrnuji chlupy a chystám si tlapku tak, abych mohla drápky ostříhat. Kdykoliv bude pejskovi něco nepříjemné, tlapkou uhne a já mu v tom nesmím bránit. Že nechcete, aby uhýbal? Jasně, nechceme, ale on to nedělá jako neuposlechnutí, on tak s námi komunikuje, že je to chování pro něj už za hranou a nezvládl by to. Proto my musíme polevit a znovu v klidu počkat, zda nám packu půjčí a dá nám příležitost drápky dostříhat. Naučený pes to rozdýchá, packu znovu podá a můžeme pokračovat.
Nezapomeňte na odměnu!
Odměny jsou při cvičení ošetření se souhlasem velmi důležité. Ať už se jedná o oblíbené pamlsky, hračku anebo jinou formu odměny. Potřebujeme pejska utvrzovat v tom, že se mu vyplatí vydržet ty nepříjemnosti, a proto musí být opravdu motivovaný. Pokud odměňovat nebudeme vůbec, nebude se pravděpodobně pes posouvat dál. Pokud ho budeme odměňovat moc, může se stát, že bude chtít jen to jídlo, a tak bude schválně uhýbat, aby se do pozice mohl vracet. Proto musíme ke každému psu přistupovat individuálně a najít vhodnou motivaci a s tou správně pracovat. Nejlépe vám s tím poradí trenéři, kteří se na manipulaci se souhlasem zaměřují a věřte, že těch dobrých máme v ČR hned několik!
A co váš parťák? Zvládá stříhání drápků, česání, utírání pacek nebo třeba koupání? A jak vypadá návštěva veterináře, ošetření nebo pouhé očkování? Je to pro vás i psa pohodička nebo se děsíte návštěvy veteriny už pár dní předem? Změňte to a komunikujte i vy se svým psem.
Platební metody
