Vodící vs. asistenční pes
Oba slouží na pomoc těm, kteří ji potřebují. Oba pomáhají v každodenním životě člověka s handicapem. Jsou mu nejen přítelem, ale hlavně pomocníkem, díky kterému jsou samostatnější. A jaký je mezi nimi tedy rozdíl?Vodící pes je cvičený přímo pro nevidomé klienty. Potřebuje perfektně zvládat doprovod nevidomých osob v jakémkoli prostředí. Učí se vyhýbat překážkám, zastavit před silnicí, upozorňovat na nebezpečí. Pes musí často rozhodovat sám a v případě potřeby třeba i neuposlechnout povelu, pokud by to znamenalo, že splnění povelu by vedlo k ohrožení doprovázené osoby.
Vodící pes je zákonem schválený jako kompenzační pomůcka pro nevidomé. V praxi to znamená, že si člověk zažádá o vodícího psa a ten je mu zdarma přidělen. Stát pak přispívá na stravu a veterinární péči pro vodícího psa.
V případě vodících psů jsou vybráni vhodní kandidáti, kteří prochází výcvikem se stejným cílem. Jakmile tito psi splní závěrečné zkoušky, jsou předáni žadateli. Samozřejmostí je postupné seznamování se psem, začátky soužití probíhají pod dohledem výcvikářů, kteří psa velmi dobře znají a žadateli vysvětlují vše potřebné.
Asistenční psi jsou určeni pro osoby s tělesným či sluchovým postižením, pro osoby s poruchami autistického spektra, pro lidi s diabetem či pro osoby se záchvatovými onemocněními a trpící na ztrátu vědomí. Psi jsou vhodní pro dospělé i dětské klienty.
Práce asistenčních psů je velice různorodá a odvíjí se od konkrétních potřeb klienta. Na rozdíl od vodících psů, kteří jsou cvičeni za stejným cílem, tak výcvik asistenčních psů je u každého psa individuální. Nejprve se s konkrétním klientem domluví, jakého pejska potřebuje a s čím mu bude pomáhat. Poté se vybere vhodný pes a začne se s výcvikem. Pejsci se učí např. pomáhat se zajišťováním sebeobsluhy, hledat a podávat předměty, upozorňovat na blížící se záchvat, upozornit sluchově postižené osoby, že na ně někdo volá, či se něco děje a mnoho dalšího.
Oproti vodícím psům není asistenční pes schválen jako kompenzační pomůcka a proto na něj stát nepřispívá žádnou částku. Výcvik bývá zpravidla hrazený sponzorskými dary, ev. přímo zaměřenou sbírkou. O výživu a veterinární péči se stará přímo klient, v případě dětí pak jejich zákonný zástupce. Organizace zajišťující výcvik asistenčního psa zůstává s klienty dále v kontaktu, pomáhají v případě potřeby se vším, co je v jejich silách.
Požadavky na psa a jejich výcvik
Výcvik asistenčních i vodících psů trvá průměrně 6 až 9 měsíců. Tato doba se může lišit v závislosti na schopnostech psa a na náročnosti konkrétních úkonů, které musí zvládat. Poté přichází období, kdy se klient s pejskem seznamují a secvičují.
Čekací doba od podání žádosti je průměrně 8 až 12 měsíců. Pokud by klient měl nějaké konkrétní požadavky na psa (např. barva či typ srsti, velikost apod.), pak se čekací doba může prodloužit, než organizace sežene nejvhodnějšího jedince.
Jaký by pes měl být? Především zdravý a nekonfliktní. Asistenční i vodící psi musí absolvovat vyšetření, jako např. rentgen kyčlí a loktů, vyšetření očního pozadí atd. Co se povahových vlastností týče, pes nesmí být za žádných okolností agresivní, musí být velice dobře ovladatelný a mít výborný vztah k lidem. Velmi důležitá je u psů i chuť pracovat a dokázat se na práci plně soustředit. Je zapotřebí stabilního chování, musí i ve stresových situacích zachovat pevné nervy, jako například při návštěvě veterináře, v nákupním centru či při procházce v parku plném dětí.
Plemena k výcviku nejsou nijak striktně daná, záleží především na individuálních jedincích. Nejvíce jsou však užíváni labradorští a zlatí retrívři. Často také border kolie, bílý švýcarský ovčák, belgický i německý ovčák, královský pudl. Z malých plemen jsou nejvíce zastoupeni knírači a střední pudl.
Cena za vodícího či asistenčního psa se pohybuje kolem 200 000 Kč. Cena zahrnuje pořizovací náklady, veterinární péči, výživu, cestovní náklady, potřeby pro výcvik, náklady na výcvikáře atd.
Platební metody
