Paní
Lenko, mnoho z nás
miluje zvířata, ale už méně
lidí
se angažuje v tom pomáhat
těm "cizím"
chlupáčům.
Co k tomu vedlo Vás?
Zvířata
miluji od malička. Potom, co jsem začala pomáhat útulkům s
materiální pomocí, mi bylo jasné, že tohle je málo, že musím
pomoci i jinak.
Byla
jste taková i jako dítě, když jste třeba zachraňovala menší
zvířátka?
Ano.
Žila jsem v okrajové části města Břeclavi, dá se říct na
vesnici, kde mi byla vzorem moje babička, která neodmítla pomoci
žádnému zvířeti ani člověku v nouzi. Jako malá jsem nosila
domů z ulice nemocná koťata, štěňata, dokonce jsem našla běhat
venku i vyhozeného králíčka s morčetem, kteří u nás dožili.
Kdy
a jak jste pak začala později pomáhat těm větším opuštěným
pejskům a kočkám?
Potom,
co jsem byla asi rok na mateřské dovolené s mým synem, což bylo
v roce 2010. Začali jsme s partnerem Markem dělat materiální
sbírky pro útulky, jak v Česku, tak na Slovensku. Jezdili
jsme po útulcích a posléze jsme začali brát do dočasné péče
zvířata, která to potřebovala. V roce 2012 jsme založili
občanské sdružení na pomoc zvířatům v nouzi HAFo naděje o.s.
Nyní spolek HAFo naděje.
Povězte nám o spolku něco víc.
Momentálně
pomáháme zvířatům, která se ocitla z nějakého důvodu bez
domova. Fungujeme stylem dočasné péče. Zvířata jsou umístěna
u nás a po čtrnáctidenní karanténě jdou některá k našim
dočaskářům, kteří se snaží zvíře léčit, socializovat,
učit vše potřebné, aby později mohlo najít ten pravý domov.
Zvířata od nás odchází očkovaná, odčervená, odblešená,
čipovaná (dospělá kastrovaná) na adopční smlouvu a za adopční
poplatek.
A
jaké činnosti tam děláte konkrétně? Prý vyjíždíte i za
zvířátky v noci.
Bereme
na dožití i stará, nemocná zvířata. Zachraňujeme zvířata z
nevhodných podmínek, týraná, nemocná, nechtěná. Pomáháme
spřáteleným útulkům s materiální pomocí, popřípadě
finanční. Snažíme se dělat osvětu v oblasti množení. Nejednou
jsme v noci jeli i ke sraženému zvířeti nebo jsme chytali s
baterkou koťata, které někdo vyhodil u silnice.
Založit
"neziskovku" asi nebylo úplně jednoduché. Jak vypadaly
vaše začátky?
Začátky
byly všelijaké, musela jsem skloubit rodinu, práci a pomoc
zvířatům. Dostat se do povědomí lidí, získat peníze na
veterinu, krmení a další potřebné věci, bylo těžké. Čas od
času jsme to chtěli zabalit, měli jsme pocit, že jsme na konci
svých sil, ale zvládli jsme to.
Nejspíš
není
úplně
sranda to zvládat finančně, nemám pravdu?
Ano,
vše kolem zvířat je finančně náročné. Naštěstí už máme
celkem slušnou základnu fanoušků, kteří přispívají na náš
transparentní účet. Někteří lidé nám pomáhají materiálně
nebo například draží v aukcích, které pravidelně děláme,
abychom finančně zvířata zabezpečili. Část nákladů se vrátí
i prostřednictvím adopčních poplatků.
Kdyby
se chtěl někdo do vaší organizace zapojit, čím by mohl
přispět?
Materiální
a finanční pomoc je potřebná pořád. Ale určitě bychom uvítali
i pomoc s aukcemi nebo s aktualizacemi našich webových stránek. V
podstatě každá pomoc se hodí :) Pokud jde o venčení, většina
našich svěřenců za sebou nemá dobré zkušenosti s lidmi. Jsme
rádi, když komunikují v rámci smečky a rodiny, nechat je jít
ven s úplně cizím člověkem je složité. Máme několik
osvědčených a zkušených pomocníků, kteří pokryjí naše
potřeby.
Hafo
naděje evidentně není vaše zaměstnání. Čím se jinak
živíte?
Není
to mé zaměstnání, je to náš styl života. Už si nedokážu
představit mít jednoho psa a žít v bytě na sídlišti.
Momentálně jsem s dcerou druhým rokem na mateřské dovolené.
Předtím jsem několik let pracovala jako prodavačka v potravinách.
Jak
všechny aktivity zvládáte časově?
Náročné
to je, o tom nelze diskutovat, ale nejsem na to úplně sama. Mám
skvělého partnera Marka, který ač tráví spoustu času
v zaměstnání, pomáhá mi se zvířaty i s dětmi. Je
pravdou, že celá naše rodina se podřídila zvířatům. Nejhorší
jsou případy, kdy se zvířetem doslova bojujete o život.
Kontrolujete je několikrát přes den i v noci, nevyspíte se,
pak je velice náročné fungovat a přitom neochudit děti o péči
a pozornost, kterou potřebují. Náš syn Patrik je ve věku, kdy
nejen pochopí vážnost situace, ale je schopen i pomoci.
A
kolik zvířecích kamarádů vůbec máte doma?
V
naší stálé smečce jsme aktuálně na osmi pejscích, pěti
kočičkách, třech zakrslých králíčcích a dvou ponících.
Jsou to zvířata, která jsou buď mnou adoptovaná z jiných
zařízeních, nebo u nás zůstala na dožití či nešlo zvíře
umístit do rodiny skrze nějaký problém. Tato banda mi pomáhá
hlavně s výchovou nově přijatých zvířat. Usměrňuje darebáky,
vychovává štěňata, pomáhá nevyrovnaným a bázlivým pejskům
začlenit se do smečky. Jinak máme momentálně v péči sedm
pejsků a deset kočiček, které po všech vet úkonech budou k
adopci.
Určitě
není
jednoduché
s pejsky prožívat
tolik utrpení,
někteří
bohužel nekončí
dobře. Jak to zvládáte
po psychické
stránce?
Začátky
byly hodně těžké, dost jsem si to brala. Nejhorší je umírání.
V této oblasti mě zvířata hodně naučila. Trvalo nějakou dobu,
než jsem pochopila, že když nějaké zvíře umírá, není to o
mně, o mých pocitech, o mém strachu, ale je to o nich! Naučila
jsem se vyprovázet je v klidu, smířená, být s nimi až do
úplného konce. Už poznám, kdy je čas nechat zvíře jít, aby se
netrápilo. Neptejte se mě, jak to vím, už to prostě vycítím.
Tohle je ta nejtěžší fáze v péči o zvířata, ale nikdy
nenechám žádné trpět jen proto, že je pro mě těžké nechat
ho jít.
I
v tom máte
můj velký
obdiv, já
bych to určitě nezvládla...
Zvířata
vás naučí spoustu věcí, i ty, o kterých si myslíte, že byste
nezvládla. Taky jsem si říkala, že bych v životě nemohla držet
v rukou umírající štěně. Mohla, protože v tu chvíli jsem byla
jediná, u koho bylo v teple a bezpečí až do konce. Někdy prostě
nejde pomoci jinak, než s nimi být.
Jak
si vedou Češi v oblasti pomoci pejskům? Je hodně co
vylepšovat?
Za
těch devět let, co pomáháme, se toho dost změnilo. Myslím, že
k lepšímu. Lidé si začali spousty věcí všímat, nebojí se
nahlásit nevhodné podmínky či týrání, všímají si opuštěných
zvířat u cest nebo v prázdných domech. Co se týče kastrací
koček a psů, rapidně jsme se posunuli vpřed. I informace o
domácím množení a množírnách se lidem více a více vrývají
do paměti. Osvěta je velmi důležitou součástí naší činnosti
a zdá se, že funguje. Myslím si ale, že největší pomocí je
vychovávat naše děti k dobrému vztahu ke zvířatům a přírodě.
Naštěstí
existují
lidé
jako vy, která
jste oprávněně
vyhrála
Nesobce 2018. Překvapilo vás,
že jste jím
právě
vy?
Ano,
byla jsem velmi překvapená, kolik lidí mě podpořilo. Moc si toho
vážím.
Čím
vás
toto ocenění
nejvíce
potěšilo? A jedná se o vaši první výhru?
Potěšilo
mě, že nás spousta lidí vnímá pozitivně a že to, co děláme,
má smysl. A ano, je to poprvé, co jsem něco vyhrála.
Znala
jste našeho Spokojeného
Psa už předtím,
než jsme spustili soutěž?
Znala.
Lidičky, co nám pomáhají, nám u vás objednávají potřebné
věci pro pejsky, i já u Spokojeného psa několikrát objednávala.
Už
víte,
jak naložíte
s výhrou?
Výhra
je určena pro zvířata v naší péči a bude plně využita
v jejich prospěch.
Platební metody
