Nesobcem 2020 jste se stal hlavně díky tomu, že pomáháte kočičkám. Přibližte čtenářům našeho blogu, co všechno pro kočičáky děláte.
Může se zdát, že v podstatě jen dáte kočičkám krmení a tím to hasne. Ale ono to tak není. Tím, že člověk krmí kočičky denně a v rámci možností i kvalitně, jsou sice více odolné vůči nemocem, ale i tak je potřeba řešit jejich zdravotní stav. Pravidelně dostávají tabletky na odčervení, u kontaktních kočiček tahám v letních měsících z kožíšku klíšťata, tu a tam přijde kočička s poraněnou packou, takže s ní musím na veterinu. Minulý rok jsem řešil kotě s vyhřezlým konečníkem, které bylo jak na potvoru plaché. Dva týdny jsem trávil každý večer schovaný v křoví a snažil se ho chytit a odvézt na kliniku. Nakonec se podařilo, kocourka odoperovali a už běhá zase venku.
A co kastrace?
To je nekonečný příběh. Když už si myslím, že mám celou kolonii vykastrovanou, tak se přitoulá kočička nová, anebo ještě „lépe“ se objeví několik koťat najednou a začínáte znovu. Velkou pomocí mi je kastrační program Feliti, který finančně pomáhá při kastracích opuštěných koček. Za to jim patří velké díky!
Předpokládám, že v zimním období je pomoc pro zatoulané kočky trochu jiná...
Je to tak. Největší problém jsou mrazy, takže chodím ke kočičkám častěji, aby měly k dispozici stále čerstvou vodu. Kočičky mám naučené tak, že hlavní jídlo je večer a přes den mají k dispozici granule. Takže v zimních měsících každý večer ohřívám krmení, aby měly nejen „teplou“ večeři, ale aby krmení nezmrzlo pro kočičky, které jsou plaché a k mističkám dojdou, až já vyklidím prostor.
Další problém je udržet zateplené boudičky v suchu. Stává se mi, že různí nenechavci se jdou podívat, co to v těch polystyrenových krabicích s dírou je. Krabice pak nezavřou, naprší do nich a místo zateplené boudičky je tam bazének. Vysušit porézní polystyren je při nízkých teplotách celkem náročné. Jako výstelku pak používám slámu. Ta se mi osvědčila. Nevlhne tolik jako třeba seno. Už v žádném případě není dobré dávat do boudiček různé ručníky apod. Látka velmi rychle zvlhne a místo, aby hřála, tak naopak chladí.
Jak vypadá taková propagace kastrací toulavých koček?
Pro mnohé lidi se může zdát propagace kastrace toulavých koček jako boj s větrnými mlýny a ono to tak trochu je. Vidím ale pokrok. Mezi lidmi jsou hojně rozšířené různé mýty, které se předávají z generace na generaci, z babičky na maminku, z maminky na syna atd. Proto tak často můžeme slýchávat názory typu „na vesnici se koťata vždycky topila“, od mužů pak „ať si kocour užije“ nebo jeden z velmi oblíbených „kastrace je proti přírodě“. Nejde jen o mýty, ale často i o neznalost a zde je právě prostor pro vyvracení nepravd, kdy si lidi řeknou „aha, tak tohle jsem nevěděl“. Možností, jak lidem sdělovat informace o potřebě kastrací koček, je více.
A prozradíte nám je?
Nejčastějším místem, kde se toto téma řeší, často i velmi vášnivě, je Facebook. Diskutující se rozčilují nad tím, že se o tomto tématu neustále mluví, ale jsou pořád lidé, kteří nekastrují. A v tom je ten problém. Ne každý má Facebook, klasickým příkladem jsou starší občané. Proto je potřeba vyjít s tímto tématem i mimo bublinu sociálních sítí. Vhodné je vyvěsit plakátky na veterinách, úředních deskách, ve školách i v obchodech s chovatelskými potřebami.
Co je na této dobrovolnické práci nejtěžší?
Samotná práce pro zvířata je radost, nevadí mi vstávat brzo ráno a jít ke kočkám, nevadí mi chodit krmit, ať je vedro k padnutí nebo mráz, nevadí mi obětovat čas. Co mi ale bere síly, je, když kočičkám někdo odnáší jídlo, rozkope jim boudičky, pravidelně vodí pejsky, aby se u koček nakrmili a ty pak měly hlad. Toto bere energii.
Máte i nějaké pomocníky?
Pár jich už mám a mám v nich velkou oporu. Pomáhají mi zejména při krmení kočiček, když z nějakého důvodu sám nemůžu. Jsou to velké pomocnice a moc jim za to děkuji. Vím, že bude vždy o kočičky postaráno.
Jak dlouho vlastně takto šelmám pomáháte?
Ono je to vlastně už od dětství, ale v takovéto míře je to od roku 2017. Tenkrát jsem jel autem a najednou vidím koťata, jak vybíhají z křoví na chodník a pomalu do silnice. Nedalo mi to a šel se tam podívat. Od té doby tam chodím každý den.
Měl jste to v sobě už jako malý chlapec, že jste pomáhal mňoukům? Nosil jste třeba domů zatoulaná koťátka?
Jako dítě jsem vyrůstal v domku se zahradou, takže o kočičky nebyla nouze. Tu a tam se nějaká přitoulala nebo jiná měla koťátka. Dřív se kastrace koček vůbec neřešila. Jako puberťák jsem jezdíval s kočičkama k veterináři na kole. Na řídítkách jsem měl košík, ve kterém jsem kočičky vozíval. Dodnes si pamatuji, jak jsem musel vykoupat kočičku, která měla svrab po velké části tělíčka… byl to boj na život a na smrt. Kočičce to ale pomohlo. Nebo vzpomínám na kocourka, který původně patřil sousedům, ale kvůli těžkému průjmu ho chtěli nechat zastřelit. Ujal jsem se ho, léčil a nakonec byl z něho gaučový kocour.
Čím vás právě mňoukací mazlíci dostali? A není vám líto, že jsme spíše „národ pejskařů“?
Od mala jsem mezi kočkami vyrůstal, takže se mi dostaly pod kůži a teď na ně nedám dopustit. Mám rád tu jejich nezávislost. Na druhou stranu, když si získáte jejich srdce, tak jsou úžasnými společníky. Jsou i neuvěřitelně chytré. Během dvou dnů se mi díky tzv. klik tréninku podařilo moje domácí kočičky naučit dávat pac nebo proskakovat kruhem. Vše je postaveno na pozitivní motivaci formou hry, takže si samotný proces učení užívaly.
Kolik zvířecích kamarádů vůbec máte doma?
Poslední roky máme doma šest kočiček. Jsou to všichni nalezenci z ulice, hladoví, špinaví a někteří i nemocní. Jednou z kočiček je i britka. Byla čerstvě vykastrovaná, ještě měla vyholené bříško a čerstvou ránu. Běhala zmateně mezi paneláky a měla hlad. Hned jsme vyvěsili na všechny sloupy letáčky, obvolali všechny veteriny a útulky, informovali policii, městský úřad, na Facebooku udělali sponzorovaný příspěvek s informací o nálezu kočičky, dokonce se nám podařilo dostat výzvu do rádia. Ani po dvou měsících intenzivního hledání majitele jsme nebyli úspěšní, tak zůstala kočička Nelinka u nás a stala se parťačkou dalších našich kočiček.
Na Nesobce 2020 vás nominovala loňská vítězka, paní Alena Pávková z projektu Feliti kastruje. Znáte se osobně?
Ano, spojila nás společná snaha pomoci toulavým kočkám, a to zejména formou jejich kastrací. Tolik jich trpí na ulicích hlady a nemocemi a kastrace je jediná humánní cesta, jak omezit počty nechtěných koťat, která pak živoří. Na projekt Feliti kastruje jsem narazil na Facebooku, když jsem se začal zajímat, jak řešit množství koček v „mé“ kolonii. Feliti mi hodně pomohlo a stálé pomáhá.
Čím vás ocenění nejvíce potěšilo?
Co mě velice mile překvapilo, byla podpora ostatních kočkomilů a hlavně to, že spoustu lidem není život kočiček na ulici jedno.
Už máte promyšlené, jak konkrétně naložíte s výhrou?
Rozhodování nebude těžké. Výhra je určená opuštěným kočičákům, a jelikož poblíž mého krmného místa bydlí bezdomovci s pejskem, tak jsem vzal velký pytel granulí i pro něj. Nerad rozlišuji, prázdné bříško bolí stejně, ať jde o kočku, psa nebo jiné zvíře.
Platební metody
