Soužití králíků

Divocí králíci v přírodě žijí ve skupinách, jejich sociální chování je velmi vyvinuté a samotou trpí. Přítomnost ostatních jim dodává pocit bezpečí, vzájemně si pečují o srst, hrají si spolu, společně chodí ven na pastvu, zkrátka tvoří velkou rodinu.

 

V domácích podmínkách se jim o potravu a bezpečí staráme my, lidé. Stejně tak jim dopřáváme sociální kontakt. Ale druhého králíčka nikdy nenahradíme. Tedy pokud je to alespoň trochu možné, určitě mějte ušáků více. Pokud jste ovšem začátečník a zkušenosti teprve sbíráte, je lepší své síly nepřeceňovat a pořídit zatím jen jednoho mazlíčka. Jakmile se sžijete, přežijete králičí pubertu a nastavíte základní výchovná pravidla, můžete uvažovat o pořízení kamaráda. Zde totiž neplatí úměra dva králíčci = dvojnásob starostí a práce. Ano, za krmivo a veterinární péči budou výdaje vyšší, ale ušáci si spolu vyhrají a vás čeká spoustu veselých chvilek jejich sledováním. V každém případě musíme myslet na pár pravidel. Každý králíček si zaslouží soukromí a potřebuje svou klec / svoje místečko, které bude považovat za teritorium. V případě, že chováte králíčky na volno, si každý pravděpodobně najde své oblíbené místečko a budou se vzájemně respektovat. Vždy ale buďte připraveni, že soužití možná nevyjde podle vašich představ a vy budete mít dva králičí jedináčky. Seznamování není radno uspěchat a dost možná to na první pokus nevyjde. Určitě se nevzdávejte a vytrvejte, protože ač se budete snažit sebevíc, společnost druhého králíčka prostě nenahradíte. A jistě ušáci přijdou brzy k rozumu a vy je po několika marných pokusech najdete, jak odpočívají jeden přitulený k druhému :) Pokud budete mít králíčky z prověřených a kvalitních chovů, kde nejsou mláďata předčasně odstavena, chovatel se všem věnuje, králíci jsou vyrovnaní a mají vyvinuté sociální návyky, celé seznamování bude jednodušší a s větší pravděpodobností na úspěch.

 

V žádném případě spolu nechovejte nekastrovaného samečka a nekastrovanou samičku a nepouštějte je ani společně běhat. Stačí okamžik a budete se moci těšit na malou ušatou nadílku. Toto soužití nenese žádné výhody, máte dva králíky jedináčky, musíte se starat o každého zvlášť a navzájem si nejsou žádným přínosem.

 

Nekastrovaný sameček a kastrovaná samička sice neznamená přírůstky, ale sameček si nedá pokoj. Bude velmi dotěrný a samičce pěkně poleze na nervy. Navíc je velká pravděpodobnost, že si bude značkovat teritorium močí a bobky a vy nebudete stíhat uklízet.

 

Kastrovaný sameček a samička (kastrovaná nebo ne) už je lepší kombinace. Sameček nebude mít rozmnožovací pudy a nebude slečnu otravovat. U nekastrované samice se mohou díky přítomnosti samečka objevovat falešné březosti a s tím spojená náladovost. Po kastraci by tento problém měl odeznít. Problém může nastat ve chvíli, pokud má sameček z minulosti zkušenost s krytím a moc dobře si vše pamatuje. Toto naučené chování jeho kastrace pravděpodobně nevyřeší. Pokud pořizujete samečka k samičce a ta žila nějakou dobu o samotě, je možné, že samce do svého teritoria už nepustí a bude nutné je chovat odděleně.

 

Dvě samičky nabízejí vhodnější kombinaci, zvlášť, pokud se jedná o matku s dcerou nebo dvě sestry, odpadá nám tak nutné seznamování. U soužití dvou stejně starých samiček se v době puberty mohou objevit neshody a záleží hlavně na dotyčných, jak situace dopadne. V řadě případů si několika drobnými potyčkami vyřeší vzájemné vztahy a je vše v pořádku, občas ovšem nastane situace opačná a holky si vjedou do chlupů tak ostře, že už spolu nebudou moci být společně. V případě dvou různě starých samic je dobré, pokud je nově příchozí mladší, která se starší samičce přirozeně podřídí. Zde může nastat problém v době puberty, která přichází mezi 4. a 8. měsícem věku. Opět záleží hlavně na samičkách, jak situace dopadne a jestli se i po tomto období znovu spřátelí.

 

V žádném případě nesmíte společně chovat dva nekastrované kluky, ani když se jedná o sourozence z jednoho vrhu. V době dospívání doslova neznají bratra a budou spolu bojovat na život a na smrt. Tedy opravdu NEDOPORUČUJEME!

 

Řešením není ani kastrace pouze jednoho ze samečků, ten bude totiž utiskován druhým jedincem.

 

V zahraničí se nejčastěji společně chovají kastrovaní samečci. Kastrace je ideální u mladého jedince, cca ve věku 10 - 14 týdnů (u větších plemen až do věku 16 týdnů). Pokud je totiž zákrok proveden v takto mladém věku, u samečků se nevyvine silné teritoriální ani sexuální chování a soužití je velmi mírumilovné. Později kastrovaní samečci již mohli dosáhnout pohlavní dospělosti a pravděpodobně se budou s ostatními prát.

 

Co říci závěrem? I když se může zdát chov jednoho králíčka v mnoha ohledech jednodušší a pohodlnější, musíme mít na paměti, že králík je velmi sociální zvíře a o samotě prostě “trpí”. Samozřejmě na světě žije spoustu spokojených králičích jedináčků, kteří se svými majiteli odpočívají večer na gauči u televize nebo dokonce spí v posteli, společnost stejného živočišného druhu nikdy nedokážeme nahradit. A tak bychom se měli o soužití s druhým ušákem alespoň pokusit :)