Sebekontrolu u psů řešíme spíše my, páníčci. Pomůže nám to v běžném životě i při výcviku. Pes sám by se něčím takovým neobtěžoval, jemu nevadí, když se nekontroluje. My to ale v některých situacích potřebujeme. Pojďme se na to podívat trochu hlouběji.
V čem spočívá sebekontrola?
Sebekontrola nám pomáhá, aby si pes nebral odměnu jen tak, kdy se mu zachce. Když se nácviku sebekontroly budeme věnovat pořádně, dosáhneme i takových cílů, jako že nám pes nebude žrát odpadky a kdejaké nalezené věci na procházce. Což je v dnešní době, kdy se často vyskytují otrávené návnady, obrovskou až život zachraňující výhodou.
Psi se díky hře naučí, že odměnu (ať už jsou to pamlsky pro psy, hračky či kontakt s jiným psem nebo člověkem) získají ve chvíli, kdy se dokáží ovládat. Tedy ve chvíli, kdy se nesápou po odměně, ale dokáží být v klidu, čekat anebo třeba vnímat a plnit jiné povely. Odměnu si berou vždy až po schválení.
Sebekontrolu u psa uvítáte nejen na procházkách, kdy se nemusíte bát, že by pejsek něco nevhodného snědl. Hodí se i při každodenním krmení, pejsek se vám nehrne do misky dřív, než ji položíte na zem. Že to umí a nemuseli jste učit nějakou sebekontrolu? No, pokud to umí opravdu od štěňátka, tak je to super! Dokáže se ovládat sám od sebe, to je přeci skvělé! A pokud to malé štěňátko neumělo, ale vy jste pejskovi vysvětlili, jaká platí pravidla, naučili jste ho sebekontrolu pro tuto situaci a ani vám to nepřišlo divné 😊 Čím více situací takhle pes bude umět, tím více se naučí kontrolovat i v těch nových situacích.
A co třeba, když si pes hraje s malými dětmi? Ať už je děti krmí anebo jim hází hračku, vždy je potřeba být ostražití, aby pes nečekaně nekousl dítě. Pokud se dokáže kontrolovat, může si i s dětmi v klidu hrát.
Jak se sebekontrola u psa učí?
Hrou. Hrou, u které nastavujeme obtížnost tak, aby pes dělal chyby co nejméně. Chybami se člověk učí, já vím, ale u psů musíme myslet na to, že potřebujeme vysokou úspěšnost pro pokrok. Sem tam chybka nevadí, ale nepřehánějme to.
V ideálním případě máme odměnu tak zajištěnou, že se k ní pes nedostane, dokud to sami nedovolíme. Proto jako první krok začínám s pamlskem v uzavřené dlani. Když se pes nesnaží dobývat všemi možnými způsoby do dlaně, tak ji můžeme otevřít. Čeká-li pes v klidu, dostane povel, aby si odměnu vzal. Pokud naopak bez svolení vyrazí pro odměnu, jednoduše dlaň opět zavřeme, aby si nemohl odměnu vzít sám. Žádné zákazové povely ani tresty do této hry nikdy nepatří! Když pes pracuje správně, dostane odměnu a když správně nepracuje, odměna je nedostupná.
Proč nestačí říct “ne”?
Jsou situace, které přeci jednoduše vyřešíme tím, že je psovi zakážeme, ne? V podstatě ano, ale… Ale co? Pokud se do té situace dostaneme znovu, budeme muset znovu zakazovat a tak to bude stále dokola. Dost možná budeme příště muset zakazovat dříve a dříve, protože když pes bude vědět, co přijde, bude se snažit získat “odměnu” dřív, než mu to zvládneme zakázat. A to asi není to, čeho chceme dosáhnout. Naopak, rádi bychom, abychom ty situace nemuseli ošetřovat pokaždé, ale aby je pes zvládal sám. A právě proto učíme psy sebekontrolu.
Zejména to pak ocení ti pejskaři, kteří se věnují sportovnímu výcviku, protože práce s odloženou odměnou není možná bez sebekontroly psa.
A co vy, také svého psa učíte sebekontrole? Podělte se s námi o vaše úspěchy.
Platební metody
