Základem je, ostatně jako vždy, výchova. Od prvního dne se vyplatí učit pejska na řád vaší domácnosti, kdy se spí a kdy se hraje. Obecně já své borderky učím, že doma je klid a venku se řádí. Občas doma samozřejmě také cvičíme, ale tyto akce vždy začínám já, ne ony. Pokud tedy nastane situace, že jsem nemocná já nebo ony, není pro ně šok, že doma mají odpočívat a nic se po nich nechce - naopak.
Druhým pilířem je naučení na klec / boudičku. „Přenosný domov“ je totiž naprosto úžasná věc, která vám i psovi umožní mít domov kdykoli a kdekoli. Např. v cizím prostředí či právě při klidovém režimu. Pomůže s oddělením dvou psů v jedné domácnosti, zabezpečením psa před dětmi (přece jen bývá pejsek po úrazu / při nemoci bolavý a někdy i nevrlý) nebo zklidněním velmi aktivního jedince, případně štěňátka (jak někteří víme, ani štěňátkům se nemoci nevyhýbají).
Nutno říci, že nejde o žádné týrání psa v malé zavřené klícce. Klec či boudička je pro psa, při správném nácviku, místo klidu, bezpečí a odpočinku. Pokud jí budete používat jako prostředek sloužící k trestu, nikdy „nebude fungovat“ a ano, pes v ní bude frustrovaný a nešťastný.
Se správným nácvikem „klecových her“ vám jistě rád pomůže váš výcvikář. Návod možná najdete také na internetu.
Třetím bodem je zabavení psa po čas klidu. Pokud se pejsek léčí s lehčími typy zranění, je jeho zabavení velmi snadné. Můžete trénovat triky, které se nevylučují s typem zranění, nechat ho hledat schované pamlsky / hračky po bytě, pořídit či vyrobit nějaké interaktivní hry. Pokud počasí dovolí, chodit plavat apod. Jestliže však doma máte jedince po víceméně jakékoli operaci nebo s podezřením na vážnější problém, např. pohybového aparátu, není dobré si s tím zahrávat. Někteří psi jsou první dny po zákroku odkázaní opravdu jen na vyvenčení před barákem a jinak na pobyt v kleci 24/7. Tím se možnosti zabavení samozřejmě o dost komplikují. Naštěstí lze i ležákům „naordinovat“ činnost, při které mohou stále ležet. Jakou? Opět se dá hojně využívat interaktivních her a triků, které se dají dělat v poloze lehni. Případně, je-li to možné v sedě, existuje celá řada možností (např. nosetouch na ruku / předmět, zvedání a držení rozličných předmětů, mrtvolka, dej pac, olízni se, kývej hlavou „ne“ či „ano“, zavrť ocáskem, případně o něco praktičtější cviky jako nechat si ostříhat drápky, vyčistit zuby, uši a tak podobně). Kreativitě psa i té vaší se zde maze nekladou. Velkým pomocníkem je v těchto chvílích shaping, kdy si pes „musí“ na cviky přijít sám, ne jen sledovat cestu pamlsku. :)
Nicméně tím nejdůležitějším bodem vždy bude vaše důslednost. Čím důslednější klidový režim, tím kratší doba rekonvalescence a lepší zotavení! Neomlouvejte sami sebe, že nemůžete zrovna vašeho aktivního pejska naučit klidu nebo ho uhlídat, protože by se trápil nebo by to bylo příliš náročné. Proto apeluji na všechny majitele, buďte na sebe i svého psa po čas rekonvalescence „tvrdí“. Nenechte ho hrát si s jinými psy a nenechte druhá zvířata (případně děti) pacienta otravovat. Zařiďte mu takové bezpečí i pohodlí, aby si ani sám nemohl nic udělat. Psa nelitujte, ale pečlivě sledujte jeho zdravotní stav i jeho rány a hlavně zapomeňte na hlouposti, které kolují o klecích a trápení psů v nich. Teď už víte, že to není pravda a jde jen a pouze o správný nácvik.
Udržet v klidu jde opravdu každého psa, dokonce i toho velmi bláznivého nebo velmi mladého. Nikdo sice neříká, že je to snadné, ale perfektní uzdravení vašeho parťáka za nějaký ten čas komplikací a těžších chvil určitě všem stojí.
Platební metody
